Peníze pro indické strunaře

Psáno 27. září 2003.

Už jsem na tyhle stránky skoro zapomněl, ale poněvadž jsem nezapomněl úplně, něco zase napíšu.

Příhoda s podpisem na bankovce nebyla jediná, v níž najdeme jméno Larry Summerse. Při první večeři se stalo ještě něco dalšího: Summers hovořil s Andy Stromingerem a Allanem Adamsem o teorii strun a náhodou přišla řeč i na indické strunaře. Andy ví, jak nejlépe vysvětlit důležitou myšlenku svému posluchači, v tomto případě exministru financí USA, a tak pravil: "Tento ústav v Indii má největší produktivitu na jeden vložený dolar." Summers byl ohromen a začal se vyptávat, kolik peněz potřebují, aby se dostali z největších problémů. "Sto tisíc dolarů," odpověděl Andy. Summers hned přislíbil, že se zeptá svého přítele miliardáře Epsteina, zda by nepřispěl.

Shiraz Minwalla a Andy Strominger hned začali psát komplikovanou a mnohostránkovou žádost o grant, kterou plánovali poslat Epsteinovým sekretářkám. Tak to inu v univerzitním prostředí chodí: hromada zatuchlé byrokracie, přehnaná chvála v doporučujících dopisech, hromada triků, jak z institucí vysát peníze, a k tomu všemu všudypřítomný respekt k tomuto levicovému způsobu organizace společnosti. Najednou se ozval v Stromingerově kanceláři zvuk telefonu a Epstein na druhé straně drátu říká: "Ahoj, jak se máte? Kam mám poslat těch sto tisíc dolarů?" A bylo to. Rozpočet onoho ústavu v Indii se nejspíše zdvojnásobil.

Budou si moc koupit čtyři auta Toyota M-theory.

Ve čtvrtek jsme odeslali článek napsaný ve spolupráci s Robbertem Dijkgraafem z Amsterdamu. Dijkgraaf byl dlouho zaneprázdněný - například dostal Spinozovu cenu pro nejlepšího vědce v Nizozemském království, a dostat cenu znamená hromadu práce - ale najednou se do toho opřel a ohlásil, že podle jeho názoru je článek připraven k zveřejnění. Týká se kontaktních členů v maticové teorii strun. Takzvaná nová maticová teorie, s níž náš článek souvisí, je dnes ve srovnání se starými maticovými modely téměř zapomenutá. Jaká škoda! Rozdíl mezi starými a novými maticovými modely totiž není těžké vysvětlit ani laikovi, a to bez použití rovnic: staré maticové modely jsou hnusné, smradlavé, primitivní, bezrozměrné, napůl inkonzistentní, nerealistické a blbé, zatímco nové maticové modely jsou krásné, supersymetrické, voňavé, duchaplné, mnohorozměrné, konzistentní i poruchově, částečně realistické, netriviální a inteligentní. Maticová teorie strun je odrůda nové maticová teorie, jejíž otcem jsem já spolu s Dijkgraafem, který má ovšem dva další holandské spoluotce, konkrétně Verlindeho a Verlindeho.

Právě jsem se vrátil z McDonalda, kde jsem si dal McKuře, hranolky a powerádu k pití. Poweráda je naprosto modrá limonáda, která sice vzhledem připomíná agresivní tekutý prací prášek, ale jinak je to skvělý nápoj. Říkám McKuře, protože slovo "kuře" jsem už naučil vyslovovat prodavače resp. kuchaře v mexické jídelné, prodávající burita a jiné vymoženosti mexické gastronomie.

Rozhodl jsem se z tajnosti před českými čtenáři odkrýt skutečnost, která byla dosud tajemstvím: Brian Greene napsal novou knihu "Kosmická příze" (nebo jak budeme "Fabriku kosmu" nakonec překládat) a přicházejí poslední dva týdny, kdy bude možné v knize něco změnit. Asi se mu na to ještě jednou pořádně podívám. Navíc se na přelomu října a listopadu plánuje vysílání dohromady trojhodinového pořadu "Elegantní vesmír" na americké veřejnoprávní televizi PBS (program "NOVA" - nepleťte ovšem s českou nejsledovanější televizí), který bude doslova nabit počítačovými triky, jehož hlavním hrdinou bude Brian Greene a kterým chce PBS oslavit výročí 30 let vysílání vědeckopopulárních pořadů. Kabel kvůli tomu registrovat nebudu, a tak asi budu Brianovi za poslání DVD s pořadem vděčný.

Massachusetts v. EPA