sobota 27. září 2003

Peníze pro indické strunaře

Psáno 27. září 2003.

Už jsem na tyhle stránky skoro zapomněl, ale poněvadž jsem nezapomněl úplně, něco zase napíšu.

Příhoda s podpisem na bankovce nebyla jediná, v níž najdeme jméno Larry Summerse. Při první večeři se stalo ještě něco dalšího: Summers hovořil s Andy Stromingerem a Allanem Adamsem o teorii strun a náhodou přišla řeč i na indické strunaře. Andy ví, jak nejlépe vysvětlit důležitou myšlenku svému posluchači, v tomto případě exministru financí USA, a tak pravil: "Tento ústav v Indii má největší produktivitu na jeden vložený dolar." Summers byl ohromen a začal se vyptávat, kolik peněz potřebují, aby se dostali z největších problémů. "Sto tisíc dolarů," odpověděl Andy. Summers hned přislíbil, že se zeptá svého přítele miliardáře Epsteina, zda by nepřispěl.

Shiraz Minwalla a Andy Strominger hned začali psát komplikovanou a mnohostránkovou žádost o grant, kterou plánovali poslat Epsteinovým sekretářkám. Tak to inu v univerzitním prostředí chodí: hromada zatuchlé byrokracie, přehnaná chvála v doporučujících dopisech, hromada triků, jak z institucí vysát peníze, a k tomu všemu všudypřítomný respekt k tomuto levicovému způsobu organizace společnosti. Najednou se ozval v Stromingerově kanceláři zvuk telefonu a Epstein na druhé straně drátu říká: "Ahoj, jak se máte? Kam mám poslat těch sto tisíc dolarů?" A bylo to. Rozpočet onoho ústavu v Indii se nejspíše zdvojnásobil.

Budou si moc koupit čtyři auta Toyota M-theory.

Ve čtvrtek jsme odeslali článek napsaný ve spolupráci s Robbertem Dijkgraafem z Amsterdamu. Dijkgraaf byl dlouho zaneprázdněný - například dostal Spinozovu cenu pro nejlepšího vědce v Nizozemském království, a dostat cenu znamená hromadu práce - ale najednou se do toho opřel a ohlásil, že podle jeho názoru je článek připraven k zveřejnění. Týká se kontaktních členů v maticové teorii strun. Takzvaná nová maticová teorie, s níž náš článek souvisí, je dnes ve srovnání se starými maticovými modely téměř zapomenutá. Jaká škoda! Rozdíl mezi starými a novými maticovými modely totiž není těžké vysvětlit ani laikovi, a to bez použití rovnic: staré maticové modely jsou hnusné, smradlavé, primitivní, bezrozměrné, napůl inkonzistentní, nerealistické a blbé, zatímco nové maticové modely jsou krásné, supersymetrické, voňavé, duchaplné, mnohorozměrné, konzistentní i poruchově, částečně realistické, netriviální a inteligentní. Maticová teorie strun je odrůda nové maticová teorie, jejíž otcem jsem já spolu s Dijkgraafem, který má ovšem dva další holandské spoluotce, konkrétně Verlindeho a Verlindeho.

Právě jsem se vrátil z McDonalda, kde jsem si dal McKuře, hranolky a powerádu k pití. Poweráda je naprosto modrá limonáda, která sice vzhledem připomíná agresivní tekutý prací prášek, ale jinak je to skvělý nápoj. Říkám McKuře, protože slovo "kuře" jsem už naučil vyslovovat prodavače resp. kuchaře v mexické jídelné, prodávající burita a jiné vymoženosti mexické gastronomie.

Rozhodl jsem se z tajnosti před českými čtenáři odkrýt skutečnost, která byla dosud tajemstvím: Brian Greene napsal novou knihu "Kosmická příze" (nebo jak budeme "Fabriku kosmu" nakonec překládat) a přicházejí poslední dva týdny, kdy bude možné v knize něco změnit. Asi se mu na to ještě jednou pořádně podívám. Navíc se na přelomu října a listopadu plánuje vysílání dohromady trojhodinového pořadu "Elegantní vesmír" na americké veřejnoprávní televizi PBS (program "NOVA" - nepleťte ovšem s českou nejsledovanější televizí), který bude doslova nabit počítačovými triky, jehož hlavním hrdinou bude Brian Greene a kterým chce PBS oslavit výročí 30 let vysílání vědeckopopulárních pořadů. Kabel kvůli tomu registrovat nebudu, a tak asi budu Brianovi za poslání DVD s pořadem vděčný.

Massachusetts v. EPA

pondělí 15. září 2003

Večeře se Summersem

Psáno 15. září 2003.

Dnes večer, v pondělí 15. září 2003, jsme opět zasedli ke stolům a poprvé povečeřeli se zbytkem harvardské Society of Fellows. Pro nováčky to byla večeře vůbec první. Každá večeře se skládá z několika chodů - kupříkladu dnes šlo o předkrm s mořskými příšerami, hlavní chod v staroanglickém stylu, vybrané sýry - které nakupuje sýrový steward - se salátem a sušenkami a nakonec zákusek s kávou, prokládaný drahými čokoládovými bonbóny, které nakupuje pro změnu speciální čokoládový steward - ale důležité je i víno, za které vínový steward ročně pro těch asi 35 lidí zaplatí 30 tisíc dolarů.

Diskuse vedeme o všem, co Vás napadne: o novém objevu kolegy Joshe Plotkina ohledně určování rychlosti evoluce na základě analýzy kódonů DNA jednotlivce, o starých i nových filmech, o americké politice, o vlivu médií, o odvaze jednotlivých středoevropských vlád provádět reformy, o ideální době, kdy se malé děti dokážou to či ono naučit, o vztahu starých maticových modelů a kosmologie. Ale žádná z těchto diskusí se nemůže rovnat s vystoupením, které nám předvedla naše rozkošná mladá harvardská soudružka Jane Tolmieová - Kanaďanka specializující se na středověkou islandskou krvavou poezii. Co že se stalo?

Na každou první večeři v roce se dostaví i prezident Harvardu, do jehož rukou skládají přísahu noví mladí harvardští soudruzi. Pravda, nepřijde sám Viktor Kožený, ale pošle za sebe náhradu, kterou považují za prezidenta Harvardu Američané: konkrétně Larry Summerse, který v Clintonově kabinetu pracoval jako ministr financí. Nápad strunového fyzika Andy Stromingera se již stal každoroční tradicí: většina lidí požádá Summerse, aby ke stávajícímu vytištěnému podpisu na jednodolarové bankovce žádajícího přidal bývalý strážce americké pokladny ještě jeden podpis propisovačkou. Larry Summers ochotně vyhoví.

Jane Tolmieová vytáhla svou dolarovou bankovku a požádala Summerse, aby jí tam napsal i speciální věnování. "Jmenuji se Jane," říká, ale předpokládá, že prezident Harvardu na nikoho jiného nemyslí, protože vždycky, když se potkají, tak se Summers na Jane usmívá. Summers vyhověl a napsal na bankovku "Milé Cady [Kejdy] srdečně věnuje Lawrence Summers."

Ostřílená feministka Jane - držitelka karatistického hnědého pásku - se podívala na bankovku s chybným křestním jménem a zařvala na prezidenta Summerse: "SUMMERSI, TY JSI GIGANTICKÁ PRDEL!" Šila do něho ještě chvíli a pak nám vysvětlila, že je skandální, že si Summers nezapamatoval správně její jméno, ačkoliv při každém setkání dává Summers najevo, že se odněkud znají, ale neví odkud. Jinak sebevědomý Summers zalezl do ulity a hbitě vytáhl z peněženky pětidolarovou bankovku, na kterou napsal ještě jedno věnování, přičemž se Jane až do posledního okamžiku omlouval.

Inu, holka ví jak na to! ;-)

Odšroubované víko

Psáno ve stejný den jako předchozí dva příspěvky.

Tak jsem se odhodlal odšroubovat víko z bedny toho počítače FEYNMAN, a vida: když jsem očistil špínu z ventilátoru a stiskl tlačítko přímo uvnitř, tak se zapnul a funguje skvěle. Prodloužil jsem tedy ještě navíc vnější nástavu tlačítka brčkem od kávy, aby šel zapnout i zvenčí, a stojím za názorem, že bychom FEYNMANa těm opravářům dávat neměli. Mezitím jsme vedli hovory o tom, zda lze černou díru vytvořit ve dvourozměrném vesmíru spojitou transformací vakua. Nevím, nevím. Kromě toho se dnes vrátili, mezi jinými, i Andy Strominger a Cumrun Vafa. Cumrun mně pak vysvětlil jejich nový vzrušující objev: v topologické teorii strun způsobí zapnutí vazebné konstanty na velkou hodnotu to, že Calabi-Yauova varieta zmrzne a stane se z ní kvantovaný krystal, popsaný trojrozměrnými Youngovými tableux. Važte si toho, že to čtete, protože pro fyziky celého světa je tenhle poznatek zatím tajemstvím.

sobota 13. září 2003

McGreevy, Adams a Vodkomil

Psáno 13. září 2003.

Konečně jsem se dostal ke svému deníčku. Tento týden byl kromě výzkumu nabitý očekávanými i neočekávanými činnostmi, zvláště organizačními. Asi pěti novým fyzikům, kteří se objevili na Harvardu, jsem odvirovával notebooky a připojoval je na Internet, přičemž jsem jejich ethernetové adresy zaregistroval jako své vlastní. Podle tabulek univerzity teď vlastním čtyři notebooky. Odchod Michala Spalinského, našeho dosavadního počítačového admina, do Polska s sebou nese řadu možných organizačních problémů.

Zvláštní pozornost si vyžádal John McGreevy, který se rozhodl první dualitový seminář ve čtvrtek 11. září přednést se svým notebookem Apple. Nevzal si ovšem z Princetonu speciální kabel, se kterým je možné notebook připojit k promítačce na zeď. Takže jsme jeho data přetáhli na můj laptop s Windows XP a zvýšili tak grafickou kvalitu prezentace o několik set procent. Seminář jsme zahájili promítáním upoutávky na Matrix Reloaded (pětkrát) a potom mohla následovat Johnova vlastní přednáška o "matrixových" modelech odvozených z nestabilních brán. Nebylo vůbec snadné si v těch jeho rovnicích udělat jasno!

V budově naší fakulty Harvardu navíc probíhají závěrečné stavební práce a zanedlouho se bude moct část lidí přestěhovat ze stávajícího čtvrtého patra do nového pátého patra, kde ještě nedávno byla špinavá půda. Zedníci museli přistavět mimo jiných věcí i několik nových schodišť a nový výtah. Když jsme byli na privátní exkurzi v pátém patře naposledy, pořádně jsem se chytil za zábradlí, které bohužel bylo čerstvě natřené, a tak moje ruka připomínala asi hodinu modrého ptáka ódéesáka, než se mi podařilo barvu smýt. Stavební práce s sebou kromě snesitelného hluku přinášejí i pěknou dávku chaosu. Kupříkladu jsme před Johnovým seminářem nedokázali sehnat dřevěné ukazovátko, a tak jsem mu alespoň rychle přinesl srolovanou mapu starověkého Egypta. Posloužila dobře.

Ve čtvrtek ráno televize vysílaly přenos z New Yorku, kde děti četly jména obětí útoků z 11. září 2001. Jedno poetické vystoupení hocha, který tam přišel o tátu, mně nahnalo slzy do očí. Děti, které ve dvojicích četly jména mrtvých, právě příliš nezazářily. Mnoho z nich se zaseklo a jejich partner, se kterým se při čtení střídaly, za ně musel zaskakovat. Mimochodem Pavel Hlava, který byl ještě nedávno ochoten svou videokazetu prodal za dvě piva, dostal od ABC 40 tisíc dolarů (nebo možná i sto tisíc?) a podařilo se mu už i zažalovat jednu televizi. Inu, nejlépe člověka naučíme plavat tak, že ho hodíme do přehrady.

V pátek jsme měli první oběd v Society of Fellows, kde se objevila řada nových tváří, konkrétně nový ročník harvardských soudruhů. Mafii teorie strun reprezentuje tento rok - který je mým posledním - Allan Adams. Teorie strun ovšem nepředstavuje jedinou mafii v naší učené společnosti, která má dostatek sil, aby si každý rok přizvala nové posily. Další mafií je mafie slavistiky. Bill Todd, kmotr této mafie, vyprávěl zajímavé věci, kupříkladu o své návštěvě Petrohradu, který právě slaví velmi kulaté výročí založení. Po jeho pravé ruce seděla Edyta Bojanowska, nový to přírůstek do slavistické mafie. Specializuje se na ruskou literaturu, a tak se vtipně zeptala Billa, kolik tisíc let že to od založení Petrohradu uplynulo. Inu, každý ročník je trochu jiný. Naproti Edytě sedící Bert Halperin, nový profesor ve společnosti, který je specialista na polovodiče, chtěl hned předvést svou převahu v humanitních oborech, a tak vysvětlil, že i Boston je starší než Petrohrad. Petrohrad mimochodem slaví třísté narozeniny a město teď prý vypadá krásně. Vloni za slavistiku nastoupil Jonatán Bolton, který je nejen příjemný mladý muž, který - což je v dnešním světě obzvláště důležité - mluví velmi dobře česky, ale také ví o české a ruské literatuře v podstatě všechno. O prázdninách jsme měli možnost se setkat i v Plzni. Metropole českého západu se mu prý líbila, ale při jeho do nebes dosahující slušnosti netuším, jestli tomu mám věřit.

Já jsem nakonec také na okamžik "zazářil". Když jsem byl požádán, abych vysvětlil historii vztahů mezi Českem a Polskem, tak jsem - při líčení legendy o bratrech Čechovi a Lechovi - vyslovil slovo "legend" jako "lídžend". Dvacet sekund na mě všichni kolem koukali jako na vola, na což jsem nakonec už trochu zvyklý, až si jeden uvědomil, že to znamená "ledžend". Budiž mě omlouvá fakt, že anglická výslovnost je jeden velký nevěstinec zkřížený s holubníkem. Slovo "lethal" se může tisíckrát vyslovovat s "lí", ale to neznamená vůbec nic pro zdánlivě podobná slova, která také začínají na "le-". A takového slušně řečeno bordelu jsou v angličtině tuny. No nevadí, jakmile jsem starou pověst českou vylíčil, Edyta mě doplnila, že Čech a Lech měli ještě jednoho bratra, praotce Rusa! Pravděpodobně měla na mysli praotce Vodkomila.

úterý 9. září 2003

Pavel Hlava a 11. září 2001

Psáno 9. září 2003.

Včera bylo venku hezky, a tak jsem žádné blogy a bláboly nepsal, ačkoliv jsem toho hodně naposílal do diskusní skupiny sci.physics.research.

James Glanz dnes publikoval z New York Times článek o tom, jak jedna česká hlava, která se shodou okolností jmenovala Pavel Hlava, natočila v podstatě nejcennější snímky katastrofy 11. září 2001, ale kopii kazety prodal v hospodě za pivo a s kazetou nepřišel na světlo celé dva roky od 11. září 2001 - což je mimochodem den, kdy jsem v 9:30 ráno nedaleko New Yorku obhajoval doktorát.

Hlava si nechtěl namastit svou kazetou kapsu a raději dělal svému ruskému mafiánskému šéfovi Cohenovi na stavbě poskoka a podávat ostatním cihly. Inu, česká hlava se ve světě neztratí.

Jamese Glanze znám proto, že o mně také jednou napsal do jeho novin článek, a jeho nový článek se mi tak líbil, že jsem ho pro Váš přeložil. Když už jsme u těch mých nedávných překladů článků z novin, slyšeli jste, jak japonský robot odhalil, že je premiér Špidla suchar?

Je SUGRA finite?

pátek 5. září 2003

Ale co to nevidím?

Ale co to nevidím? Je 5. září 2003, venku sluní svítíčko, v mém apartmá - za které platíme 1400 dolarů měsíčně - houká už hodinu nesnesitelná houkačka požárního poplachu a na mé placaté obrazovce se najednou objevilo prázdné okno. Okno, které sice nemá žádné sklo, ale kterému žádný grafoman neodolá a do kterého musí okamžitě načmárat hrstku blábolů. Opravdovou extázi ovšem zažije až v okamžiku, kdy takové čmáranice odešle, aby se mohly objevit na webu a jako nadržené exbicionistky se předvést lidstvu. A tak hledám tlačítko POST, které má čekat někde v pravém horním rohu. Á, tady je. Takže jedeme, CVAK!