McGreevy, Adams a Vodkomil

Psáno 13. září 2003.

Konečně jsem se dostal ke svému deníčku. Tento týden byl kromě výzkumu nabitý očekávanými i neočekávanými činnostmi, zvláště organizačními. Asi pěti novým fyzikům, kteří se objevili na Harvardu, jsem odvirovával notebooky a připojoval je na Internet, přičemž jsem jejich ethernetové adresy zaregistroval jako své vlastní. Podle tabulek univerzity teď vlastním čtyři notebooky. Odchod Michala Spalinského, našeho dosavadního počítačového admina, do Polska s sebou nese řadu možných organizačních problémů.

Zvláštní pozornost si vyžádal John McGreevy, který se rozhodl první dualitový seminář ve čtvrtek 11. září přednést se svým notebookem Apple. Nevzal si ovšem z Princetonu speciální kabel, se kterým je možné notebook připojit k promítačce na zeď. Takže jsme jeho data přetáhli na můj laptop s Windows XP a zvýšili tak grafickou kvalitu prezentace o několik set procent. Seminář jsme zahájili promítáním upoutávky na Matrix Reloaded (pětkrát) a potom mohla následovat Johnova vlastní přednáška o "matrixových" modelech odvozených z nestabilních brán. Nebylo vůbec snadné si v těch jeho rovnicích udělat jasno!

V budově naší fakulty Harvardu navíc probíhají závěrečné stavební práce a zanedlouho se bude moct část lidí přestěhovat ze stávajícího čtvrtého patra do nového pátého patra, kde ještě nedávno byla špinavá půda. Zedníci museli přistavět mimo jiných věcí i několik nových schodišť a nový výtah. Když jsme byli na privátní exkurzi v pátém patře naposledy, pořádně jsem se chytil za zábradlí, které bohužel bylo čerstvě natřené, a tak moje ruka připomínala asi hodinu modrého ptáka ódéesáka, než se mi podařilo barvu smýt. Stavební práce s sebou kromě snesitelného hluku přinášejí i pěknou dávku chaosu. Kupříkladu jsme před Johnovým seminářem nedokázali sehnat dřevěné ukazovátko, a tak jsem mu alespoň rychle přinesl srolovanou mapu starověkého Egypta. Posloužila dobře.

Ve čtvrtek ráno televize vysílaly přenos z New Yorku, kde děti četly jména obětí útoků z 11. září 2001. Jedno poetické vystoupení hocha, který tam přišel o tátu, mně nahnalo slzy do očí. Děti, které ve dvojicích četly jména mrtvých, právě příliš nezazářily. Mnoho z nich se zaseklo a jejich partner, se kterým se při čtení střídaly, za ně musel zaskakovat. Mimochodem Pavel Hlava, který byl ještě nedávno ochoten svou videokazetu prodal za dvě piva, dostal od ABC 40 tisíc dolarů (nebo možná i sto tisíc?) a podařilo se mu už i zažalovat jednu televizi. Inu, nejlépe člověka naučíme plavat tak, že ho hodíme do přehrady.

V pátek jsme měli první oběd v Society of Fellows, kde se objevila řada nových tváří, konkrétně nový ročník harvardských soudruhů. Mafii teorie strun reprezentuje tento rok - který je mým posledním - Allan Adams. Teorie strun ovšem nepředstavuje jedinou mafii v naší učené společnosti, která má dostatek sil, aby si každý rok přizvala nové posily. Další mafií je mafie slavistiky. Bill Todd, kmotr této mafie, vyprávěl zajímavé věci, kupříkladu o své návštěvě Petrohradu, který právě slaví velmi kulaté výročí založení. Po jeho pravé ruce seděla Edyta Bojanowska, nový to přírůstek do slavistické mafie. Specializuje se na ruskou literaturu, a tak se vtipně zeptala Billa, kolik tisíc let že to od založení Petrohradu uplynulo. Inu, každý ročník je trochu jiný. Naproti Edytě sedící Bert Halperin, nový profesor ve společnosti, který je specialista na polovodiče, chtěl hned předvést svou převahu v humanitních oborech, a tak vysvětlil, že i Boston je starší než Petrohrad. Petrohrad mimochodem slaví třísté narozeniny a město teď prý vypadá krásně. Vloni za slavistiku nastoupil Jonatán Bolton, který je nejen příjemný mladý muž, který - což je v dnešním světě obzvláště důležité - mluví velmi dobře česky, ale také ví o české a ruské literatuře v podstatě všechno. O prázdninách jsme měli možnost se setkat i v Plzni. Metropole českého západu se mu prý líbila, ale při jeho do nebes dosahující slušnosti netuším, jestli tomu mám věřit.

Já jsem nakonec také na okamžik "zazářil". Když jsem byl požádán, abych vysvětlil historii vztahů mezi Českem a Polskem, tak jsem - při líčení legendy o bratrech Čechovi a Lechovi - vyslovil slovo "legend" jako "lídžend". Dvacet sekund na mě všichni kolem koukali jako na vola, na což jsem nakonec už trochu zvyklý, až si jeden uvědomil, že to znamená "ledžend". Budiž mě omlouvá fakt, že anglická výslovnost je jeden velký nevěstinec zkřížený s holubníkem. Slovo "lethal" se může tisíckrát vyslovovat s "lí", ale to neznamená vůbec nic pro zdánlivě podobná slova, která také začínají na "le-". A takového slušně řečeno bordelu jsou v angličtině tuny. No nevadí, jakmile jsem starou pověst českou vylíčil, Edyta mě doplnila, že Čech a Lech měli ještě jednoho bratra, praotce Rusa! Pravděpodobně měla na mysli praotce Vodkomila.