středa 17. října 2018

Genderový časopis oslavně publikoval sesterský přepis "Mého boje"

Off-topic: Štědronín klima powerpoint, PDF


Sedm z dvaceti článků napsaných z recese bylo přijato k publikaci

Maďarská vláda potěšila řadu z nás a znepokojila jinou řadu tím, že zakázala univerzitám přijímat nové studentky do oboru "genderová studia". Podle některých zdrojů se zákaz dotkne všech univerzit, podle Sorosovy univerzity CEU se obory nefinancované maďarskou vládou a akreditované v USA budou moct zákazu vyhnout.

U nás se tento obor (nebo nešvar) nejvíce rozmohl na Fakultě humanitních studií UK, která kvůli podobným oborům byla prakticky v 90. letech založena, a to navzdory silnému nesouhlasu mnoha akademických senátů.

Jeden maďarský politik zdůvodnil vyřazení oboru ze seznamu povolených akreditovaných předmětů "nezájmem o absolventky na trhu práce": je jasné, že prakticky všechny musejí skončit v neziskových organizacích napojených na vládu. A podle všech lidí s trochu konzervativním pohledem na morálku je jediným dopadem práce absolventek vytváření nových rozporů, rozkližování společnosti a rodin. Jiný ministr ale též zpochybnil legitimnost genderových studií jako vědeckého nebo akademického oboru. Udělal to právem?

Odpověď "ano", zdá se, jasně plyne z hravého experimentu, který prováděli a kterým se od léta 2017 bavili tři badatelé, kteří se považují za "levicové", ale mají velký problém s "postmoderními" akademickými obory: Peter Boghossian (filozof v Oregonu), James Lindsay (doktorát z matematiky) a Helena Pluckrosová (anglická literatura). Dohromady poslali 20 článků, na nichž inteligentní čtenář rychle pozná, že jsou míněny žertem (a často jsou opravdu k popukání), do řady recenzovaných časopisů, které se zaměřují na genderová studia a podobné disciplíny, kterým trio kreativně říká "nauky o ukřivděnosti" (Grievance Studies).

Psaní článků po vzoru Alana Sokala

Několik prvních článků napsali a odeslali jako čisté žerty, bez analýzy existující literatury, a tyto články byly odmítnuty. Ovšem jakmile na den Díkůvzdání, tedy po 4 měsících práce, trio zvolilo "vážnější" metodu – seznámit se trochu se "svatými kravami" oboru (frázi míním jen napůl doslova), kterým je třeba trochu pochlebovat a na jejichž slogany je třeba absurdní vtipy navázat; a hlavně formulovat každý argument jako odrůdu "boje proti privilegovaným skupinám" – najednou články začaly časopisy přijímat s lehkostí. Opravdu hlavním klíčem k publikaci je přetransformovat každý jakkoliv absurdní argument do tvaru "někdo patří do privilegované skupiny a říká X, a proto musí platit opak X".

Za okamžik si povíme, jaké veselé texty a argumenty byly "odbornicemi" v naukách o ukřivděnosti přijaty jako příspěvky, které posouvají lidské vědění dopředu. Ale nejprve musím připomenout, že experiment našeho nezbedného tria je vlastně hromadným rozšířením tzv. Sokalovy aféry. V roce 1996 úspěšně publikoval Alan Sokal, profesor fyziky z New Yorku a Londýna, recesistický článek "Překračování hranic: vstříc transformativní hermeneutice kvantové gravitace" ve věhlasném časopisu postmoderních myslitelů Social Text. Článek byl nabit očividnými fyzikovými parodiemi některých názorů postmoderních filozofů. Objektivní realita je jen důsledkem hegemonie Západu od osvícení, Ludolfovo číslo se mění podle diskriminace potlačovaných skupin apod. Tyto myšlenky kombinoval s různými fyzikálními tématy i s fyzikou inspirovanými pavědami.

Před 22 lety mohli někteří doufat, že takové zesměšnění – které vlastně dokázalo, že mezi "opravdovými postmoderními naukami" a "parodiemi" není hmatatelný rozdíl – povede k tomu, že lidé z těchto oborů začnou utíkat. To se nestalo a podobné obory naopak zesílily – a také získaly více "lidský" rozměr, zaměřený na práva žen a různých menšin. Dnešní trio udělalo proti Sokalovi dva základní kroky vpřed: zaprvé článků publikovalo hned sedm, takže nelze tvrdit, že přijetí takových šprýmů je jen náhoda, která se stane maximálně jednou za 20 let; zadruhé tyto články byly publikovány v recenzovaných časopisech, kde je zaslaný text nejdříve pozorně posuzován anonymním kolegou a vyřazen, pokud s ním je podle recenzenta cokoliv vážného v nepořádku. Časopis ze Sokalovy aféry Social Text byl technicky časopisem nerecenzovaným.

Co tedy trio napsalo? Psí park a další...

Jeden článek si vzal za cíl propagovat myšlenku, že kvůli prevenci znásilnění je třeba vycvičit muže stejnými způsoby, jakými se cvičí psi. Lze vážené kolegyně vhodnou sofistikou přesvědčit, že to je skvělý nápad? Ano, článek byl publikován v časopise pro feministický zeměpis Gender, místo a kultura.

Název práce s kódovým označením "Psí park", kterou časopis dokonce speciálně vypíchl jako "excelentní badatelskou činnost", byl Lidské reakce na kulturu znásilňování a alternativní sexuální předvádění v městských psích parcích v oregonském Portlandu. Psí parky byly analyzovány jako "Petriho misky kultury znásilňovačů" (jimiž byli pejskové). Autorka připustila, že její lidská perspektiva jí neumožňuje přesně změřit, do jaké míry feny daly ke styku souhlas. Časopisu nevadilo ani to, že uvedená statistická data byla očividně nemožná.

Připínací údy, tuková kulturistika a Hooters

Další článek – pro který trio užívá kód "Dildos" – byl podepsán fiktivním M. Smithem a otištěný v Sexualitě a kultuře. Navrhl, aby muži masturbovali s použitím umělého penisu a konečníku. Tato změna z nich udělá lepší feministy a zbaví jich strachu z transsexuálů. Recenzentky (nebo recenzenti?) byly doslova nadšené, jak je tento článek vzrušující a pln bohatých myšlenek.

Časopis Studia tuku (Fat Studies) přijal článek Richarda Baldwina (reálný člověk, který dal triu svolení s použitím jména), podle něhož je třeba založit sportovní odvětví "tuková kulturistika", která doplňuje obvyklou kulturistiku, ale nejde v ní o stavění hmoty svalové, nýbrž tukové. Skvělým důsledkem nápadu je samozřejmě to, že obézní lidé by už konečně mohli mít stejný důvod k sebevědomí, jako mají kulturisté.

Stejný Richard Baldwin je podepsán i pod článkem "Hooters", který byl přijat časopisem Sexuální role. Autor chtěl zkoumat kulturu "macho" a rezervace se skutečnými muži, a tak navštívil "prstauraci" (anglicky "brestaurant") normálně nazývanou Hooters. Kdybyste potřebovali doktorát, pravděpodobně by stačilo jít do této restaurace a napsat příhodu "jak jsem šel do Hooters" v trochu utlačovaném feministickém jazyce – takovou práci byste mohli obhájit jako doktorskou dizertaci.

Zákaz mluvení a děložní poezie

Baldwin je podepsán i u článku přijatého prestižním feministickým filozofickým časopisem Hypatia. Název je relativně nevinný: "Když vtip míří na Vás: feministický pohled na vliv pozičnosti na satiru". Obsah je radikálnější: Baldwin navrhuje, aby bylo studentům-chlapcům zakázáno na univerzitách mluvit. Návrh se očividně setkal s velkou podporou.

Fiktivní autorka Carol Millerová úspěšně otiskla článek v Časopise pro terapii poezií s názvem "Měsíční setkání a smysl sesterství: poetický portrét prožívané feministické spirituality". Teze práce byla uvedena jako "žádná jasná teze". Místo toho svou práci popsala jako "nesouvislý poetický monolog zahořklé rozvedené feministky". Práce doporučuje zakládání "děložních místností" pro podobné poetické rituály a obsahuje i šestici básní, které byly z velké části napsány programy pro automatickou tvorbu poezie.

Trio napsalo 20 článků, některé byly odmítnuty, jiné vráceny k přepracování, 7 jich bylo přijato k otištění (všechny jsem rozebral nebo rozeberu), 4 z nich už prošly i všemi technickými fázemi tisku. "Kreativních" myšlenek podobných těm výše byla i v odmítnutých a poloodmítnutých článcích řádka. Autoři například reformovali pornografii a nalezli diskriminaci transsexuálů i tam, kde by ji nikdo jiný nenašel. I odmítnuté články si získaly řádku obdivovatelů mezi recenzentkami. Ale podrobněji zmíním už jen jeden článek, který byl sepsán fiktivními autorkami Marií Gonzalezovou a Lisou Jonesovou a publikován v časopise Affilia.

I Adolfův boj byl feministickým bojem

Název práce byl "Náš boj je můj boj: feminismus solidarity jako průniková odpověď na feminismus neoliberální a feminismus volby". Možná by Vás jako recenzenta zarazilo, že "můj boj" v názvu připomíná slavnou knihu jednoho německého diktátora. Možná byste kvůli tomu článek odmítli.

Možná by Vám samotný šťavnatý název nevadil. Ale co kdyby nešlo jen o název? Polovina článku není fakticky ničím jiným než přepisem části 12. kapitoly 1. svazku díla Mein Kampf do postmoderního feministického jazyka. Trio si vybralo tuto část Hitlerovy knihy právě proto, že by se sama mohla počítat jakou příklad "nauk o ukřivděnosti". A skutečně, obě recenzentky i spolu-editorka v práci nalezly skvělý způsob, jak nahlížet na spojenectví a křivdu, a přijaly tak nevědomky Adolfa Hitlera za svou feministickou sestru.

Zájemci o podrobnější informace o článcích a projektu by si měli najít dlouhý text "Academic Grievance Studies and the Corruption of Scholarship" v Areomagazínu. Chcete-li vidět autentické reakce autorů v okamžiku, kdy byl přijat jeden z prvních článků, hledejte na YouTube "Academics expose corruption in Grievance Studies". Projektu se věnovala řádka médií. Články lze najít vhodnými hesly na Google, například Boghossian, Grievance.

Interpretace experimentu

Trio již práci na satirických článcích ukončilo. Co z projektu plyne? Souhlasím s autory, že výsledek jejich experimentu dokazuje, že "posedlost politikou identit (menšin) na školách vyšších stupňů umožňuje, aby vzkvétala badatelská činnost absurdní a hrozivá".

Myslím, že je třeba rozlišit dvě hlavní dimenze toho, proč jsou genderová studia a další "nauky o ukřivděnosti" problematické. Jedním problémem je fakt, že v nich neexistuje žádná reálná expertíza, kterou může členka této komunity získat jen tehdy, má-li talent a zároveň projde-li roky studií a zkušeností.

Trio nevážných autorů má jistě velmi nadprůměrný talent v práci s jazykem a v přemýšlení o sociálních otázkách, ale uznanou expertízu mají jen v jiných oborech, a kdyby "nauky o ukřivděnosti" měly opravdové expertní jádro, outsideři by se takto snadno a rychle (během několika měsíců) nemohli stát vyhledávanými autory odborných článků.

Druhým problémem je fakt, že navrhované reformy jsou z morálněpolitického hlediska perverzní – trénování mužů jako psů, nucený anální kontakt, zákaz chlapců hovořit na půdě univerzit – ale genderová studia a další "nauky o ukřivděnosti" zjevně poskytují úrodnou půdu pro jakkoliv radikální a jakkoliv zvrácené návrhy, pokud jdou proti té správné podmnožině "zlých" lidí.

Na genderstudies.cz lze dohledat, že v Česku bylo od 90. let napsáno nejméně 3600 článků v genderových studiích. Názvy mnohých z nich se opravdu často podobají názvům parodií z pera rozverného tria. Občas lze nalézt podobnosti i v obsahu. Myslíte, že je správné, že tato "studia" se dnes považují za obory analogické biochemii nebo jadernému inženýrství? Neměli by se naši zákonodárci ubrat maďarskou cestou?

neděle 4. prosince 2016

Xindloviny 2.12. 2016

Viktorka-Hapoel klikni

Xindl X: EET

Nesem vám EET, poslouchejte.
Všichni, co kradete, pozor dejte.
A i vy čistí, buďte si jistí,
a i vy čistí, buďte si jistí, zkrachujete.

Andrej páně nám to sám přikázal.
Když se všem ve sněmovně ukázal.
Účtenku dáti, neprodlévati
účtenku dáti, neprodlévati, hned rozkázal.



I my též občané nemeškejme.
K těm státním kasičkám pospíchejme.
Hostinské pilně a neomylně,
hostinské pilně a neomylně udávejme.

Slogany v reklamách prozpěvují.
Osumnáct miliard ohlašují.
A kdo se bojí dokladu dvojích
a kdo se bojí dokladu dvojích, nekrafrejte.

Vítejte nám, Andreji, z nebe daným,
Jenž jsi se narodil pod Tatrami.
Že v zemi naší pivo je dražší,
že v zemi naší pivo je dražší, děkujeme.

Nesem vám EET, oči valte.
Kdo podnikat chcete, to zabalte.
Zpívejte s námi a svoje krámy,
zpívejte s námi a svoje krámy...
zavírejte.

úterý 16. prosince 2014

Hejného metoda je nepochopením matematiky

Přídavek: složka s příspěvkem na konferenci Hejný 2018 – viz též stránka konference se zdroji
Komentáře: Jelikož je jich celkem přes 200, musíte kliknout na "Nejnovější" apod., abyste se dostali ke všem.
...a jen dalším krokem, jak potlačit matematiku ve školách...

Moje delší komentáře o metodě v angličtině: Děti: většina nových metod výuky matematiky jsou nebezpečnou pavědou, Alternativní výuka matematice: tři problémy.



Reakce níže byla nakonec publikována pod článkem
Jak naučit české děti matematiku? Řešením je Hejného metoda
Podívejte se, měl jsem v životě stovky spolužáků, doučoval řadu dětí a adolescentů, pomáhal jsem učit jako student v Praze a učil jsem dlouhé roky teoretickou fyziku na Harvardově univerzitě, napsal desítky vědeckých článků a nasbíral tisíce citací.

Ale tato tvrzení o matematice jsou nesmysl. V podobných třídách mohou mít děti větší radost, ale k lepší výuce matematiky to nevede.

Děti, které jsou přirozeně talentované, si na věci přijdou samy, nebo alespoň dokážou odchytit a opravit drobný šum a chyby ve vysvětlení, které se jim dostává. Často žádného učitele nepotřebují. Ale ty mnohem obyčejnější děti v průměru tohle prostě od přírody nedokážou, a proto se jim pomáhá. V jejich případě je hrozně důležité, aby učitel říkal věci pozorně a přesně a aby si ony daly pozor, aby to neinterpretovaly s chybami, protože i drobné chyby jsou pro ně velký problém.

Kreativita a schopnost objevovat řešení samostatně není důsledkem toho, že se děti nechají bez jasného vedení. Kauzální vztah je opačný. Některé děti se obejdou bez jasného vedení proto, že jsou talentované.

Jinak podle h-mat.cz a 12 principů – sledoval jsem už také 5 videí o metodě – je celá tahle metoda postavená na naprostém nepochopení toho, co to matematika ve skutečnosti je. Matematika je schopnost pracovat s logicky přesnými a rigorózními vlasnostmi a pravidelnostmi téměř všeho, s čím se setkáváme, i toho, co si jen tak vymyslíme, a její síla je právě ve vytváření pravidel a postupů a rovnic a identit a teorémů, které lze použít v co možná nejširším množství situací.

Zdůvodnění Hejného metody je plné povídaček o tom, že se matematika má zredukovat na závěry, které si děti udělají ze své vlastní zkušenosti. Ale dokud mají jen soubor zkušeností, tak v tom žádná matematika není. Je nesmysl nechat děti řešit pouze příklady o zlomcích, které pracují s polovinou a čtvrtinou, ale nikoliv jinými jmenovateli. Jiné jmenovatele existují a matematické metody zacházejí se všemi zlomky stejně. Matematika je přesně o tom, co pan Hejný pohrdavě nazývá "protézami". Je o tom, jak odhodit nepodstatnosti dané situace, které jsou pro matematickou podstatu a správnou analýzu nedůležité. Odhodit zbytečné maso, aby zbyla jen kost nebo protéza. A ta protéza je skutečně nakonec v podstatě vždy stejná a je také univerzálně použitelná. Většina tvrzení v matematice je jasně správně nebo nesprávně. Nic mezi tím. A co řekne náhodné děcko o novém dostatečně abstraktním problému samo, je téměř vždycky nesprávně.

Je také špatně nechat děti pracovat pouze se známými situacemi a prostředími, což jeden z principů Hejného metody prosazuje. Matematika je právě o tom, že vzorce a metody, které se dítě nebo člověk naučí, jsou použitelné i v úplně nových situacích. Dokud se dítě nenaučí takto zobecňovat a řešit zdánlivě nové problémy – s analogickou podstatou – tak ještě vůbec nezačalo matematicky přemýšlet.

Všechno toto propagování Hejného metody má vždy podepsány dole ženské novinářky, zjevně dámy, které samy matematiku neměly a nemají rády. Je tragédie, že podobní lidé takto ovlivňují, jak se bude učit matematika v celé zemi. Je katastrofa, že se výuka matematiky mění podle zájmů těch dospělých a těch dětí, které jí nejméně mají rády a nejméně rozumějí.

Ve skutečnosti je mnohem důležitější, jak daleko se dostanou ti lepší. Na těch bude hlavně stát náš průmysl i HDP Česka v budoucnosti.

Celá tahle metoda je o tom, že se blbnutí ve třídě, při kterém se děti nechají v podstatě jen planě růst a odkázané na zdravý rozum, který se kvalitativně nevyvíjí, se s pomocí člověka, který se poměrně nesmyslně označuje za autoritu, prohlásí za alternativní, ne-li správnou nebo i lepší výuku matematiky. A pokud možno rozšíří téměř všude nebo úplně všude. A samozřejmě, ta metoda je o zamaskování rozdílů mezi dětmi, takže není divu, že matematicky podprůměrné děti a jejich rodiče budou mít ze zavedení metody radost (důvody jsou stejné jako důvod toho, že leckterý dělník oslavoval znárodnění v roce 1948) – a od toho se pozitivní ohlasy na metodu odvíjejí primárně.

Je to zcela špatně. Celý tenhle útok proti matematice a neustále opakované bláboly o tom, že matematika je nudná, jsou neuvěřitelně patologické jevy ve společnosti. Děti i dospělí, kteří mají alespoň nějaké exaktní buňky, vědí, že matematika je krásná. Identity a teorémy, které objevila, pasují do sebe a jsou super, a to ani nemusíme zmínit, jak jsou klíčové v přírodních vědách, ekonomii a v dalších praktických lidských aktivitách. A nejkrásnější obrázek je rovnice. Takoví lidé by měli psát články o matematice do populárních médií – a nikoliv ti, kteří matematiku nesnášejí (většinou prostě proto, že to není jejich šálek čaje) a kteří chtějí předefinovat slovo "matematika" tak, aby znamenalo něco, co mají rádi a v čem nejsou špatní.

Není náhoda, že pan Hejný nechce, aby byla povinná maturita z matematiky. Chce školu, ve které se děti do maturity z matematiky nenaučí dobře definovaného v podstatě vůbec nic, takže děti, které projdou jeho "výukou" až do konce střední školy, nemají z matematiky nic, co by mohly ukázat. Mohou jen ukázat, že seděly na tisících hodinách, které se nazývaly "hodiny matematiky".

Zkoušky jsou otravné a byly vždy otravné i pro mě, a to i ty matematické, ačkoliv jsem byl v matematice vždycky nejlepší. Ale jsou přirozeným způsobem, jak dítě přimět, aby se něco učilo. Matematika je mnohem důležitější než většina ostatních věcí, které se do dětí někdo snaží nacpat, ačkoliv dnes ani v těch jiných předmětech to není žádná sláva. Řada dětí ocení to, co se naučily, později. Řada pochopí, proč to tak vlastně je apod. Někdo nikoliv. Ale když se nebudou aktivně učit nic a jejich znalosti matematiky se nechají na debatách se spolužáky nebo něco takového, nutně bude výsledek podobný jako v jiných zemích, kde se to takhle praktikuje, například v mnoha afrických zemích.

Učitel nebo častěji učitelka může být nekompetentní nebo nudný, neschopný zodpovědět na dotazy, neschopný nabídnout jiný argument, než ten, který se někde nazpaměť naučil, může nudit děti, ale nic z toho nesouvisí s touto metodou. Pokud není ten učitel úplně nanic, a v tomto případě by měl být urychleně vyhozen, tak je vždycky jeho nebo její aktivní role ve třídě pozitivem, které zvyšuje to, co se děti naučí. Matematika není náhodná debata o nějakých zkušenostech o schodech, autobusu nebo přeloženém papíru. Matematika je o "kostře" všech těchto věcí, kterých si všimne jen dostatečně nadaný člověk, pokud se na ně dostatečně zaměří, a použití dokázaných nebo nějak vyvozených pravidel v co nejširším množství situací je důvod, proč je matematika tak mocný nástroj.

sobota 5. července 2014

Budulínek vs. galantní jelen

English.

Pumba pumba pumba tyryra
Pumba pumba pumba tyryra

Milé děti,
strýček Vojtáno Vám poví pohádku o Budulínkovi.
Chcete?
Tak poslouchejte.

Bylo, nebylo, jedno malý mimino, co zlobilo,
a bylo trochu debilo a oči divně kulilo.
Něco mu prej chybělo a něco mu zas přibylo.
A nebylo to kilo, těch málo mělo.

Bylo líný a říkalo, že bude.
Tak to rozhod fotr: budeš Budulínek, prde.
Budu línej, přísahám, slibuji Vám,
nehnu prdelí, nic nedodělám.



Jak řek, tak udělal, flákal, život šel dál,
nikam moc nechodil, jen se válel opodál.
Lhal, skrytou agresi nehrál.
Zvítězilo jeho lenost, fotr už se bál.

Tak ho vzal, když spal, tam, kde vítr vál
Pozadu vycouval z posedu, kam neposedu dal.
Malej se probral: Kde to kurva jsem?
Netuší, že na něj čeká galantní jelen.

2x
Dobrý den, kozy ven, já jsem galantní jelen,
projedu tě pohledem, upředu tě jako len.
Jsem ten co tě vzadu tlačí,
myslím že to jednou stačí.

Tak to ne, jelene, galantní nebo ne,
takhle... to nebude, budulínek diktuje,
povídam, ty dostaneš, středověk zažiješ,
ty i tvoje díra pozná, co málokterá buzna.

Rozvírá se jako květina v prdeli osina,
zvu tě do roka a do dne jako Kozina.
Že udělal jsem kostru z Kevina, ví celá dědina.
Tvoje šance jediná je zdrhnout, to ti povídam.

Jsem malej muž s velkou duší
Schovej přede mnou svou srnu, kámo,
ta to tuší. Čekuj moje uši,
jsou jak satelity, co tvůj signál ruší.
3x A ještě mi to sluší.
3x Ty mý uši

Dobrý den, kozy ven, já jsem galantní jelen,
projedu tě pohledem, upředu tě jako len.
Jsem ten co tě vzadu tlačí,
myslím že to jednou stačí.

Jen co to jelen dořekl, popadl ho Budulínek
a cloumal s ním ostošest.
Div že z něj duši nevytřásl.
Když už se zdálo, že dříve tak líný Budulínek
řádění zanechá, znovu zbrunátněl
a zasypal jelena nevídanou salvou nadávek.

Ty kurvo, ulevil si Budulínek naposled
a odhodil jelena se vší jeho galancí stranou.
Dříve galantní, teď už jen starý, slabý,
ubohý bývalý deviantní Don Juan naposledy zvedl zrak.

Pak už se jen pochcal, posral
a hanbou nad svým zvráceným životem zdechnul.

Budulínek nebyl rád. Nebyl nerad.
Bylo mu to tak ňák fuk.
Nasral jsi mě. Ale takhle to skončit nemuselo.
Nu což, kůži stáhnu, maso uvařím, kosti vlkům pohodím.
A převezmu vládu nad celým lesem.

2x
Dobrý den, já jsem ten, co na něm skapal jelen.
Zabil jsem ho pohledem, vzal ho peklem a pak ven.
Jsem ten co tu nyní vládne.
Neslyším námitky žádné.

Ne. Jep jep... Ne.

úterý 13. května 2014

Richard Feynman: LM transliterace ruštiny

Off-topic: Ústí černé díry, Dům a energie

Celá stránka ruské Wikipedie o Feynmanovi přepsaná do Lumovy latinské abecedy. Zkuste také článek o Ukrajině.

Ríčard Fíllips Fjéjnman (Fájnman) (angl. Richard Phillips Feynman; 11 maja 1918 – 15 fěvralja 1988) – vydajuščijsja aměrikanskij učjonyj. Osnovnyě dostižěnija otnosjatsja k oblasti těorětičěskoj fiziki. Odin iz sozdatělěj kvantovoj elěktrodinamiki. V 1943–1945 godach vchodil v čislo razrabotčikov atomnoj bomby v Los-Alamosě. Razrabotal mětod intěgrirovanija po traěktorijam v kvantovoj měchanikě (1948), a takžě t. n. mětod diagramm Fějnmana (1949) v kvantovoj těorii polja, s pomoščjju kotorych možno obhjasňať prěvraščěnija elěměntarnych častic. Prědložil partonnuju moděľ nuklona (1969), těoriju kvantovannych vichrěj. Rěformator mětodov prěpodavanija fiziki v vuzě.[1] Laurěat Nobělěvskoj prěmii po fizikě (1965, sovměstno s S. Tomonagoj i Dž. Švingěrom).

Pomimo Nobělěvskoj prěmii, Fějnman byl udostoěn prěmii Aľběrta Ejnštějna Měmoriaľnogo fonda Ľjuisa i Rozy Strauss (1954), prěmii po fizikě Erněsta Orlando Lourěnsa Komissii po atomnoj eněrgii Soědiněnnych Štatov Aměriki (1962) i měždunarodnoj zolotoj mědali Niľsa Bora Datskogo obščěstva inžěněrov-stroitělěj, elěktrikov i měchanikov (1973).

Fějnman byl člěnom Aměrikanskogo fizičěskogo obščěstva, Braziľskoj akaděmii nauk i Londonskogo korolěvskogo obščěstva. On byl izbran člěnom Nacionaľnoj akaděmii nauk SŠA, no pozdněě vyšěl v otstavku.

Kromě těorětičěskoj fiziki, zanimalsja isslědovanijami v oblasti biologii[2].

Soděržaniě [ubrať]

1 Dětskiě gody i junosť

2 Pěrvyj brak i rabota v Los-Alamosě

3 Poslěvoěnnoě vrěmja i osnovnoj vklad v nauku

4 Učastiě v psichologičěskich ekspěriměntach

5 Ličnaja žizň

6 Rabota v komissii po rasslědovaniju katastrofy šattla «Čěllěndžěr»

7 Bolězň Fějnmana i ěgo směrť

8 Avtomobiľ Fějnmana

9 Bibliografija

9.1 Populjarnyě lěkcii Fějnmana

10 Sm. takžě

11 Priměčanija

12 Litěratura

13 Ssylki

Dětskiě gody i junosť[praviť | praviť ischodnyj těkst]

Ričard Fillips Fějnman rodilsja v oběspěčěnnoj ěvrějskoj sěmjě.[2] Fějnman – potomok emigrirovavšich v SŠA v koncě XIX věka ěvrěěv iz Rossii i Poľši[3]. Ěgo otěc Mělvill (Melville) i mať Ljusiľ (Lucille), žili v Far Rokevěj, na jugě Kuinsa v Ňju-Jorkě. Ěgo otěc rěšil, čto ěsli u něgo roditsja maľčik, to etot maľčik budět učjonym. (V tě gody ot děvočěk, choť oni i mogli dě-jurě polučiť akaděmičěskuju stěpěň, ně ožidalosj naučnogo buduščěgo. Mladšaja sěstra Ričarda Fějnmana, Džoan Fějnman, oprověrgla eto mněniě, stav izvěstnym astrofizikom). Otěc staralsja razviť dětskij intěrěs Ričarda k poznaniju okružajuščěgo mira, podrobno otvěčaja na mnogočislěnnyě voprosy rěbjonka, ispoľzuja v otvětach znanija iz oblastěj fiziki, chimii, biologii, často ssylajasj na spravočnyě matěrialy. Obučěniě ně bylo davjaščim; otěc nikogda ně govoril Ričardu, čto on dolžěn byť učjonym. Ot svoěj matěri Fějnman unaslědoval zažigatěľnoě čuvstvo jumora.

Svoju pěrvuju rabotu Fějnman polučil v 13 lět, rěmontiruja radioprijomniki. On priobrjol izvěstnosť srědi sosěděj, potomu čto, vo-pěrvych, činil radioprijomniki bystro i kačěstvěnno, a vo-vtorych, pytalsja najti pričinu něispravnosti logičěski, po simptomam, pěrěd těm, kak pristupal k razborkě apparata. Sosědi voschiščalisj maľčikom, kotoryj dumal pěrěd těm, kak razobrať radioprijomnik.

Pěrvyj brak i rabota v Los-Alamosě[praviť | praviť ischodnyj těkst]





Fějnman v Los-Alamosě





Fějnman v Los-Alamosě

Ričard Fějnman zakončil čětyrjochlětněě obučěniě v Massačusětskom těchnologičěskom institutě na fakuľtětě fiziki i prodolžil obučěniě v Prinstonskom univěrsitětě.

Kogda razrazilasj Vtoraja mirovaja vojna, Fějnman, buduči užě aspirantom Prinstona, popytalsja pojti dobrovoľcěm na front. Odnako, vsě, čto ěmu smogli prědložiť v městnoj prizyvnoj komissii – eto stroěvaja podgotovka na obščich osnovanijach. Poslě nědolgich razdumij, Ričard otkazalsja, v naděždě, čto fiziku smogut najti v armii lučšěě priměněniě. Vskorě, on priňal učastiě v razrabotkě poslědnich, pěrěd pojavlěniěm pěrvych kompjjutěrov, měchaničěskich sčětnych mašin, kotoryě rabotali dlja rasčěta artillěrijskich traěktorij.

Vo vrěmja napisanija kvalifikacionnoj raboty na soiskaniě stěpěni doktora filosofii po fizikě, Fějnman žěnilsja na Arlin Grinbaum, v kotoruju byl vljubljon s trinadcati lět i s kotoroj byl pomolvlěn v 19 lět. K moměntu svaďby Arlin byla obrěčěna na směrť ot tuběrkuljoza.

Roditěli Fějnmana byli protiv svaďby, no Fějnman, těm ně měněě, postupil po-svoěmu. Cěrěmonija brakosočětanija byla prověděna po puti na vokzal dlja otbytija v Los-Alamos; svidětěljami byli sčětovod i buchgaltěr, služaščiě merii Ričmonda; rodstvěnnikov novobračnych na cěrěmonii ně bylo. Po okončanii cěrěmonii, kogda prišjol čěrjod mužu cělovať něvěstu, Ričard, pomňa o bolězni žěny, zapěčatlěl cělomudrěnnyj pocěluj na ščěkě Arlin.

V Los-Alamosě Fějnman prinimal učastiě v razrabotkě atomnoj bomby (sm. Manchettěnskij proěkt). Na moměnt nabora pěrsonala Fějnman vsjo ěščjo učilsja v Prinstoně, i ěmu podal iděju vstupiť v proěkt znaměnityj fizik Roběrt Uilson. Ponačalu Fějnman ně gorěl žělaniěm rabotať nad atomnoj bomboj, no potom podumal, čto budět, ěsli nacisty izobrětut ějo pěrvymi, i prisoědinilsja k razrabotkě. V to vrěmja, kogda Fějnman rabotal v Los-Alamosě, ěgo žěna Arlin nachodilasj v boľnicě goroda Aľbukěrkě (Albuquerque) něpodaljoku, i každyě vychodnyě Fějnman provodil s něj.

Vo vrěmja raboty nad bomboj Fějnman priobrjol něplochiě navyki vzlomščika sějfov. On uběditěľno dokazal nědostatočnosť prinimaěmych měr bězopasnosti, vykradyvaja vsju informaciju po razrabotkě atomnoj bomby iz sějfov drugich sotrudnikov – absoljutno vsju, ot těchnologii obogaščěnija urana i do rukovodstva po sborkě bomby. Pravda, eti dokuměnty byli nužny ěmu dlja raboty. V svoěj avtobiografičěskoj knigě «Vy, koněčno, šutitě, mistěr Fějnman!»[2] on rasskazyvaět, čto zanimalsja otkryvaniěm sějfov iz ljubopytstva (kak i mnogim drugim v svoěj žizni) i poslě dolgogo izučěnija prědměta našjol něskoľko ulovok, kotorymi poľzovalsja dlja otkryvanija sějfovych škafov v laboratorii. Takžě v etom dělě ěmu často pomogalo vězěniě, vsě vměstě sozdalo ěmu v kollěktivě rěputaciju vzlomščika.

Poslěvoěnnoě vrěmja i osnovnoj vklad v nauku[praviť | praviť ischodnyj těkst]

S 1950-ch godov Fějnman rabotal isslědovatělěm v Kalifornijskom těchnologičěskom institutě. Poslě vojny i směrti žěny Fějnman čuvstvoval sěbja opustošjonnym, poetomu ěgo ně pěrěstavalo udivljať količěstvo pisěm, prědlagajuščich ěmu posty na kafědrach univěrsitětov. V koncě koncov on dažě polučil priglašěniě v Prinston – a tam prěpodavali takiě gěnii, kak Ejnštějn. Fějnman rěšil, čto ěsli mir chočět ěgo, on ěgo polučit, a opravdajutsja ožidanija mira zapolučiť vělikogo fizika ili nět – eto ně ěgo [Fějnmana] problěma. Kak toľko Fějnman prěkratil somněvaťsja v sěbě i staviť sěbě kakiě-to ramki i cěli, on snova počuvstvoval priliv sil i vdochnověnija. Togda žě Fějnman pooběščal sěbě ně rabotať s těm, s čěm on ně smožět poigrať.

Fějnman prodolžil rabotať nad sobstvěnnoj těoriěj kvantovych prěvraščěnij. Kromě togo, on sověršil proryv v ponimanii fiziki svěrchtěkučěsti, priměniv k etomu javlěniju uravněniě Šrjodingěra. Eto otkrytiě, vkupě s obhjasněniěm svěrchprovodimosti, polučěnnym trěmja drugimi fizikami němnogo raněě, dalo novyj tolčok v fizikě nizkich těmpěratur. Pomimo etogo, Fějnman rabotal vměstě s Mjurrěěm Gěll-Mannom, pěrvootkryvatělěm kvarkov, nad těoriěj «slabogo raspada», lučšě vsěgo projavljajuščěgosja v běta-raspadě svobodnogo nějtrona na proton, elěktron i antinějtrino. Eta rabota faktičěski pozvolila otkryť novyj zakon prirody. Fějnman vyskazal iděju kvantovych vyčislěnij.

V 1960-ch godach po prosjbě akaděmii Fějnman potratil tri goda na sozdaniě novogo kursa fiziki. Rězuľtatom byl učěbnik «Fějnmanovskiě lěkcii po fizikě», kotoryj i po sěj děň sčitaětsja odnim iz lučšich učěbnikov po obščěj fizikě dlja studěntov.

Fějnman takžě sdělal važnyj vklad v mětodologiju naučnogo poznanija, razhjasňaja studěntam principy naučnoj čěstnosti i publikuja sootvětstvujuščiě staťi (napriměr, o kuľtě kargo).

V 1964 godu Fějnman pročital v Kornělľskom univěrsitětě 7 populjarnych lěkcij po fizikě «Charaktěr fizičěskich zakonov», kotoryě lěgli v osnovu knigi.

Učastiě v psichologičěskich ekspěriměntach[praviť | praviť ischodnyj těkst]

V 1960-ch godach Fějnman učastvoval v ekspěriměntach svoěgo druga Džona Lilli po sěnsornoj děprivacii. V knigě «Vy, koněčno, šutitě, mistěr Fějnman!» on opisyvaět mnogokratnyj jarkij opyt ispytannych galljucinacij v spěciaľnoj kaměrě s soljonoj vodoj, izolirovannoj ot vněšnich vozdějstvij. V chodě ekspěriměntov Fějnman dažě kuril marichuanu i prinimal kětamin, odnako prověsti opyt s LSD on otkazalsja, opasajasj povrědiť svoj mozg.[2]

Ličnaja žizň[praviť | praviť ischodnyj těkst]

V 1950-ch godach Fějnman žěnilsja povtorno, na Meri Lu (Mary Lou), no skoro razvjolsja, poňav, čto priňal za ljubovj to, čto v lučšěm slučaě bylo siľnym uvlěčěniěm.

V načalě 1960-ch godov na konfěrěncii v ?vropě Fějnman vstrětil žěnščinu, kotoraja v buduščěm stala ěgo trěťěj žěnoj – angličanku Gvinět Chovart (Gweneth Howarth). U pary Ričard-Gvinět rodilsja rěbjonok Karl (Carl), i oni takžě vzjali prijomnuju dočj, Mišěľ (Michelle).

Zatěm Fějnman zaintěrěsovalsja iskusstvom, čtoby poňať, kakoě iměnno vlijaniě iskusstvo okazyvaět na ljuděj. On bral uroki risovanija. Ponačalu ěgo risunki ně otličalisj krasotoj, no s těčěniěm vrěměni on stal něplochim portrětistom. Svoi kartiny on podpisyval psěvdonimom Ofěj (Ofey). Ofey (slěng) – tak afroaměrikancy nazyvali bělych. Fějnman dostig uspěcha v sozdanii kartin, eto pozvolilo ěmu prověsti svoju pěrsonaľnuju vystavku.

V 1970-ch godach Fějnman, ěgo žěna i ich drug Raľf Lějton (syn fizika Roběrta Lějtona (angl.)) zadumali poězdku v Tuvu. Poězdka ně sostojalasj iz-za bjurokratičěskich problěm, svjazannych s politikoj cholodnoj vojny.

Rabota v komissii po rasslědovaniju katastrofy šattla «Čěllěndžěr»[praviť | praviť ischodnyj těkst]

28 janvarja 1986 goda Nacionaľnoě aerokosmičěskoě agěntstvo zapustilo kosmičěskij čělnok mnogorazovogo ispoľzovanija «Čěllěndžěr». Eto bylo poslědněě ispoľzovaniě etogo kosmičěskogo korablja; on vzorvalsja čěrěz 73 sěkundy poslě otryva ot startovogo stola. Dlja rasslědovanija pričin katastrofy byla sozdana prěziděntskaja komissija, i Gvinět ubědila muža učastvovať v rasslědovanii. Pričiny problěmy: rakětnyě uskoritěli pěrvoj stupěni, podnimavšiě sam čělnok i ogromnyj toplivnyj bak, sostojat iz cilindričěskich sěkcij, soědiněnija kotorych byli zaščiščěny v rajoně těplozaščitnogo pokrytija cinkochromatnoj mastikoj, a mětalličěskich oboločěk – rězinovymi koľcami. Pri nizkich těmpěraturach okružajuščěgo vozducha svojstva mastiki ně oběspěčivali naďožnoj izoljacii rězinovych uplotněnij ot vozdějstvija raskaljonnych gazov. Kromě togo, iz-za tak nazyvaěmoj «rotacii soědiněnija» v ňom obrazovalasj ščěľ, kotoruju rězinovyě koľca, potěrjavšiě pri nizkoj těmpěraturě elastičnosť, bystro zakryť ně smogli. O nědostatkach etoj konstrukcii i iměvšich užě město progarach rěziny Fějnmanu rasskazali spěcialisty Laboratorii rěaktivnych dvigatělěj Kaltěcha, o blizkoj k nulju gradusov těmpěraturě vozducha pri zapuskě i potěrě rězinoj elastičnosti v etich uslovijach – člěn komissii gěněral Kutina. V chodě effěktnogo ekspěriměnta, prověďonnogo Fějnmanom pri pomošči koľca iz uměňšěnnoj moděli kosmičěskogo čělnoka, passatižěj i stakana so ľdom, bylo pokazano, čto pri nizkich těmpěraturach koľco těrjalo svoju elastičnosť. Narušěniě gěrmětičnosti pozvolilo gorjačim gazam prožěčj korpus pravogo uskoritělja i pěrěžěčj ěgo soědiněniě s toplivnym bakom. Pověrnuvšisj vokrug věrchněgo soědiněnija, korpus uskoritělja udaril po věrchněj časti toplivnogo baka, razrušiv ěgo i vyzvav vzryv židkogo vodoroda. Iměnno eto i slučilosj 28 janvarja, kogda nizkaja těmpěratura vozducha povlijala na kačěstvo těrmoizoljacii i elastičnosť rězinovych uplotněnij.[4]

Ekspěriměnt, proděmonstrirovannyj po tělěviděniju v prjamom efirě, priňos Fějnmanu slavu čělověka, razgadavšěgo tajnu katastrofy, na čto on, vpročěm, i ně prětěndoval. V NASA znali o tom, čto zapusk rakěty pri nizkoj těmpěraturě vozducha črěvat katastrofoj, no rěšili risknuť. Těchniki i obsluživajuščij pěrsonal, tožě znavšij o vozmožnoj katastrofě, byli prinužděny k molčaniju.

Bolězň Fějnmana i ěgo směrť[praviť | praviť ischodnyj těkst]

V koncě 1970-ch vyjasnilosj, čto Fějnman bolěn rědkoj formoj raka. Opuchoľ v brjušnom otdělě byla udalěna, no organizm užě něvospolnimo postradal. Odna iz počěk otkazalasj rabotať. Něskoľko povtornych opěracij ně okazali suščěstvěnnogo vlijanija na razvitiě bolězni; Fějnman byl obrěčjon.

Sostojaniě Fějnmana postěpěnno uchudšalosj. V 1987-m godu byla obnaružěna ěščjo odna rakovaja opuchoľ. ?jo udalili, no Fějnman byl užě očěň slab i postojanno mučilsja ot boli. V fěvralě 1988-go goda on byl snova gospitalizirovan, i vrači obnaružili pomimo raka ěščjo i probodnuju jazvu. Vdobavok ko vsěmu, otkazala ostavšajasja počka.

Možno bylo podključiť iskusstvěnnuju počku i podariť Fějnmanu ěščjo něskoľko měsjacěv žizni, no on podpisal otkaz ot mědicinskoj pomošči. 15 fěvralja 1988 goda Ričard Fějnman uměr. On pochoroněn v prostoj mogilě na kladbiščě Mountain View v Aľtaděně. ?go žěna Gvinět pochoroněna rjadom s nim.

V 1985 godu vyšla kniga, oformlěnnaja v vidě podborki slučivšichsja s Fějnmanom istorij, pod obščim nazvaniěm «Vy, koněčno, šutitě, mistěr Fějnman!». Vtoroj tom etogo sbornika nazyvaětsja «Kakoě těbě dělo do togo, čto dumajut drugiě?». Po motivam etich knig byl sňat fiľm «Běskoněčnosť» s Metťju Broděrikom v glavnoj roli, v epizodičěskich roljach sňalisj dočj Fějnmana Mišěľ i sěstra Džoan (astrofizik po profěssii).

Avtomobiľ Fějnmana[praviť | praviť ischodnyj těkst]

V 1975 godu Fějnman kupil ven Dodge Tradesman. Avtomobiľ byl raskrašěn snaruži v populjarnyě v to vrěmja gorčičnyě cvěta, a vnutri – v ottěnki zěljonogo, i na avtomobilě byli narisovany priňosšiě ich sozdatělju Nobělěvskuju prěmiju diagrammy Fějnmana. Na etom avtomobilě bylo sdělano množěstvo dlitěľnych poězdok. Fějnman zakazal takžě osobyě noměrnyě tablički, nadpisj na kotorych glasila «QANTUM» (to ěsť «quantum», kvant).[5]

Inogda Fějnman ězdil v etom avtomobilě na rabotu, no v osnovnom na ňom ězdila ěgo žěna Gvinět. Odnaždy na světoforě ějo sprosili, počěmu na ějo avtomobilě narisovany diagrammy Fějnmana, na čto ona otvětila: «Potomu čto měňa zovut Gvinět Fějnman».

Poslě směrti Ričarda Fějnmana avtomobiľ byl prodan drugu sěmji Raľfu Lějtonu za 1 dollar. Prodaža za 1 $ – eto sposob, kotorym Ričard obyčno izbavljalsja ot starych avtomobilěj. Avtomobiľ služil svoěmu novomu chozjainu ěščjo dolgo; v 1993 godu on učastvoval v maršě pamjati Ričarda Fějnmana.

Bibliografija[praviť | praviť ischodnyj těkst]





Otděl knig Fějnmana v knižnom magazině Kaltěcha

«Vy, koněčno, šutitě, mistěr Fějnman! (angl. Surely You're Joking, Mr. Feynman!)». V avtobiografičěskoj knigě Ričard Fějnman opisyvaět svoju dějatěľnosť vně fiziki, v tom čislě, rasšifrovku Drězděnskogo koděksa, opyty po děsěnsibilizacii (poměščěniě čělověka v vodnuju kapsulu, «otključajuščuju» dějstviě vsěch organov čuvstv), izučěniě japonskogo jazyka, děšifrovku kodov i mnogiě drugiě. Ižěvsk: RChD, 2002.

Kakoě T?B? dělo do togo, čto dumajut drugiě? Ižěvsk: RChD, 2002.

Kvantovaja měchanika i intěgraly po traěktorijam (Quantum Mechanics and Path Integrals). M.: Mir, 1968.

Kvantovaja elěktrodinamika (Quantum Ělectrodynamics). M.: Mir, 1964.

Fějnmanovskiě lěkcii po gravitacii (Feynman Lectures on Gravitation). M.: Janus-K, 2000.

Statističěskaja měchanika – kurs lěkcij (Statistical Mechanics – A Set of Lectures). M.: Mir, 1975.

Fějnmanovskiě lěkcii po fizikě (The Feynman Lectures on Physics). M.: Mir, 1965–1967.

Lěkcii po vyčislěnijam (Lectures on Computation)

Ďužina lěkcij: šěsť poproščě i šěsť posložněj (Six Ěasy Pieces, Six Not So Ěasy Pieces). M.: Binom, 2006.

Krasnaja kniga lěkcij (Red Book Lectures)

Fějnman R., Ďužina lěkcij: šěsť poproščě i šěsť posložněě. – pěr. s anglijskogo, 4-ě izd.. – M.: Binom, 2010. – 318 s. – 500 ekz. – ISBN 978-5-9963-0398-4

Vzaimodějstviě fotonov s adronami (Photon-hadron interactions). M.: Mir, 1975.

Populjarnyě lěkcii Fějnmana[praviť | praviť ischodnyj těkst]

Ričard Fějnman, Viděo lěkcii Fějnmana «Charaktěr fizičěskich zakonov» Pěrěvod na russkij jazyk.

Ričard Fějnman, «Charaktěr fizičěskich zakonov». M., Nauka, 1987 g., 160 s.

Ričard Fějnman, «KED – strannaja těorija světa i věščěstva». M., Nauka, 1988 g., 144 s. ISBN 5-02-013883-5"

středa 13. března 2013

Elegantní vesmír

Tato stránka je oficiální stránkou 2. vydání knihy Elegantní vesmír Briana Greenea, které uvádí na trh Paseka 1. listopadu 2013 (např. Kosmas.cz, Paseka.cz; nejpomalejší prodejny budou mít do 7. listopadu). Zatím tato strana nabízí jen přesměrování na
domácí stránku 1. vydání Elegantního vesmíru z roku 2001 (Mladá fronta).



Je možné, že v budoucnosti bude obsah této stránky nahrazen obsahem novým. Stránka 2. vydání knihy na webu Paseky je zde. Seznam prodejen a cen knihy nabízí vedle dalších údajů a odkazů Heuréka.CZ (SK) a Zboží.CZ.

Jak jistě zjistíte, knihu je v internetových obchodech možné koupit od 279 Kč. Intenzivnější prodej a recenze (i z prvního vydání) jsou dostupné v e-knihkupectvích Kosmas (i 1. vydání) a Martinus (sjednocené vydání)

Doporučuji i předchozí (či následující, podle toho, jak to berete) dvě knihy od Briana Greenea.

Renáta Šindelářová napsala pěknou recenzi v lednu 2014.