Trvale udržitelný kapitalismus

Paulsonův záchranný balíček může fungovat

Asi dva roky po splasknutí americké technologické bubliny se začala nafukovat bublina nová, tentokrát realitní. Banky i nepříliš zámožní kupci měli dojem, že ceny amerických nemovitostí budou navždy růst dvouciferným tempem. Půjčky tak roztáčení cenové spirály dále zrychlovaly.

Ovšem dlouhodobě růst cen domů nemůže výrazně převýšit růst platů. Po několika letech tedy zpomalil a zastavil. Zatímco některým sázka vyšla, další lidé najednou hypotéky nemohli splácet. Mnohé domy musely banky zabavit. Rostoucí nabídka domů značně ztížila jejich prodej a ceny brzy začaly stagnovat a klesat.

Banky v tu chvíli nemohly získat od mnoha klientů peníze zpět. Dluhy, tedy dokumenty, podle nichž mají banky dostat prostředky zpět, pozbyly hodnotu. Hodnota dluhů a jejich derivátů hluboce klesla pod cenu, za níž ji vlastníci byli ochotni prodat. Těmto cenným papírům se přezdívá "toxický majetek". Řádka finančních firem ztratila schopnost plnit své pohledávky. Tento "jed" se začal šířit ekonomikou jako dominový efekt.

Společnost Lehman Brothers se od zrodu v roce 1850 rozvíjela, přežila dvě světové války, Velkou hospodářskou krizi i útok na její kanceláře 11. září 2001, ale hypotéková krize se jí v září 2008 stala osudnou: americká vláda ji nechala padnout, čímž umožnila dosud největší bankrot v dějinách lidstva.

V dalších případech již ovšem americká vláda tak odvážná a věrná principům čistého trhu nebyla. Daňový poplatník "raději" splatil dluhy investiční banky Bear Stearns a megapojišťovny AIG. Polostátní hypotékové společnosti Freddie Mac a Fannie Mae raději vláda znárodnila úplně. Bankám byly nabídnuty mimořádné půjčky a řadu bank pohltily jejich větší konkurentky.

V nejhorším případě může další vývoj vzdáleně připomínat Velkou hospodářskou krizi. Pokud se lidé budou bát investovat, protože mohou o vše přijít, klesne dále cena akcií. Banky přijdou o kapitál a odvahu, čímž zkomplikují půjčky i tvorbu nových pracovních míst. Nezaměstnanost poroste a ekonomika oslabí. Exportéři v dalších zemích také budou trpět a špatná nálada se rozšíří. Psychologické faktory, konkrétně panika a přehnaná opatrnost, jsou nejspíše hlavním viníkem, riziko je však reálné. Budou bankroty a nervozita pokračovat? Nikdo si nemůže být jist odpovědí.

Ministr financí Henry Paulson přišel s radikálním plánem, jak zbavit hospodářství "toxického majetku": vykoupit ho v aukcích za "skromnou" sumu, konkrétně až 700 miliard dolarů. Dluhy se stanou vlastnictvím státu, který je někdy později zase může odprodat, ale nikdo neví, za jakou cenu. Stát nakonec může i vydělat, ale nejspíše už značnou část (třetinu?) státní pokladna nikdy nezíská zpět.

Detaily tohoto zdánlivě socialistického návrhu jsou ve skutečnosti velmi "tržní": stát by investoval převážně nákupem papírů v inverzních aukcích, tedy v dražbách, v nichž se banky přebíjejí, která chce od státu zaplatit za jejich dnes téměř bezcenné papíry nejméně (ale alespoň něco). Všechny banky tak mají stejnou příležitost.

Projekt, který o něco zvýší americký dluh, může očistit hospodářství od (pro všechny) demoralizujícího "toxického majetku" a navrátit tak Americe a světu důvěru v banky, pojišťovny a kapitalismus samotný. Obyčejní Američtí občané, považující se za šetrné daňové poplatníky, si plán vůbec neoblíbili. Akcionáři mají zajisté odlišný názor. Senát projekt s rezervou schválil a na druhý pokus se k němu těsně připojila i dolní sněmovna.

Osobně bych plán také podpořil. Přirozenou úlohou státu je regulovat základní makroekonomické parametry, jako je dostupnost a hodnota peněz, inflace, nezaměstnanost a obecná důvěra v trh. Převedení neprodejné hypotékové "toxické alternativní měny" na dolary (přibližně podle loňských cen) je jen o trochu více "socialistické" než úprava úrokové míry. A v mimořádné situaci je asi správné státu toto právo přiznat.

Ony stovky miliard dolarů nejsou "obyčejné peníze", pro které mají "obyčejní lidé" dobrou intuici. Rozhodnutí o těchto "abstraktních číslech" je radno ponechat na expertech, jako je Ben Bernanke, šéf centrální banky a profesor specializující se na hospodářské krize, nebo Henry Paulson, ministr financí a bývalý výkonný ředitel Goldman Sachs.

Přijetím plánu Amerika obětovala "čistý kapitalismus" a snížila efektivitu trhu v daleké budoucnosti, ale zase pomohla "trvale udržitelnému kapitalismu" a prosperitě všech v následujících letech. Ale poučí se zachráněné banky ze svých chyb? Uvidíme.