Darwinova teorie snůškou bludů?

Papírový Reflex, 21. 5. 2009
Neviditelný pes, 29. 6. 2009

Kvůli následujícímu eseji se asi dočkám z Hradu zaslouženého pokárání za další levicový text, ale toto riziko přesto podstoupím. S panem Hájkem totiž souhlasím jen z malé části.

Jakou reakci lze nakonec očekávat od absolventa matematicko-fyzikální fakulty UK? Vždyť její vznik osvětluje tato legenda: v roce 1952 dokázal profesor Vojtěch Jarník vznik Lenina z opice matematickou indukcí. Ideologická komise ho za to vyloučila z přírodovědecké fakulty, a tak vyběhl po schodech z Albertova na Karlov a zvolil se děkanem fakulty nové, matematicko-fyzikální.

V ČEM MÁ HÁJEK PRAVDU

Začnu s těmi postřehy pana Hájka, s nimiž souhlasím. Darwinova teorie ovlivnila nejen vědu, ale i politiku, obecnou kulturu a náboženství. Křesťanství asi oslabila více než jakýkoliv jiný objev učiněný v historii vědy. Tento vliv Darwinovy teorie na společnost byl často záporný. Zatímco eugeniku čili hnutí usilující o genetické vylepšení lidstva lze považovat za "pravicové" zneužití Darwinových poznatků, dnešní levice využívá naopak Darwina jako laciného nástroje, jak zesměšnit kohokoliv s "politicky nekorektními" názory.

Ačkoliv jsem si dříve myslel, že evoluční teorie musí být každému zřejmá, dnes si uvědomuji, že se v této otázce střetávají silné racionální i iracionální argumenty a hodnoty všemožných druhů. Mnozí lidé si jsou evolucí jisti jen proto, že byli zmanipulováni vzdělávacím systémem a sami o problematice dostatečně nepřemýšleli.

I když moje přesvědčení o platnosti Darwinovy teorie nijak nezesláblo od dob, kdy jsem tak rád polemizoval s kreacionisty, dnes si myslím, že odstranění kreacionismu ze škol bylo ke škodě věci, protože je přinejmenším částí západní kultury a historie. Vzrušující soutěž myšlenek by také mohla být pro žáky zajímavější než nudné podrobnosti o klasifikaci organismů.

Zmínil jsem, že důvěra v evoluční teorii ovlivňuje společnost mnoha způsoby, a to i negativními. Ale smyslem vědy není pozměňovat naše poznatky v zájmu vyšších ideálů a snů o lepší společnosti. Věda má za úkol hledat pravdivé odpovědi na otázky o světě, ať už tyto poznatky povedou k jakýmkoliv důsledkům.

A já mimochodem nevidím žádný ideový rozpor například mezi evolucí a klasickým liberalismem. Naopak, vývoj druhů a přírodní výběr mně připadají analogické mechanismům, které pohánějí kapitalismus a vývoj nových produktů a technologií. Dokonce by mě i překvapilo, kdyby tato podobnost klasického liberála nepraštila do očí.

PROČ POVAŽUJI EVOLUCI ZA FAKT?

Podle astronomických měření a přesvědčivých fyzikálních teorií vesmír vznikl asi před 13,7 miliardy let. Podmínky byly zprvu neslučitelné se životem. Totéž platí i o Zemi, která se zrodila asi před 4,5 miliardy let. Život tedy musel vzniknout v průběhu několika posledních miliard let.

Sama existence života vypadá jako jeden ohromný zázrak. Po celá tisíciletí se myslitelé lišili pouze v detailech, například v tom, kolik dní Stvořitel potřeboval k výrobě celého světa. Byli si však jisti, že stvoření muselo být zázrakem, tedy velmi nepravděpodobnou událostí, ale jelikož život existuje, k této nepravděpodobné události jednoduše muselo dojít. Nejpřijatelnější legenda o vzniku života pak pro ně byla ta, kterou slyšeli od svých rodičů.

Ačkoliv víra v zázraky může být pro člověka užitečná v mnoha situacích, pravidla vědy jsou jiná a jasná: hypotéza, podle níž nastanou pozorované jevy s vysokou pravděpodobností, má přednost před hypotézou, ve které nastanou s pravděpodobností velmi malou. Nejdůležitější bylo, že Charles Darwin a Alfred Wallace přišli s takovým vysvětlením, jež se bez zázraků obejde. Tím nedokázali, že jsou náboženské představy o původu života nemožné, ale dokázali, že nenáboženské představy jsou možné.

K tomu, aby evoluce fungovala, je třeba jen několik základních mechanismů, jejichž existence byla prokázána a které lze často bezprostředně pozorovat. Organismy se dokážou rozmnožovat. Potomci se podobají svým rodičům, ale také se od nich v lecčems náhodně odlišují. Jelikož určité vlastnosti zvyšují šance organismů přežít a rozmnožit se, což také víme z každodenního života, skladba živých forem se zákonitě mění a zdokonaluje. Miliardy let pak zřejmě stačí k postupnému vývoji od nejjednodušších forem života k člověku.

Zatímco dílčí poznatky o evoluci konkrétních druhů mohou procházet revizemi, samotný postupný vývoj komplexních druhů se zdá být jediným způsobem, jak skloubit všechna dnes známá vědecká fakta o světě a jeho historii. Tato teorie navíc předpovídá mnohé detaily o podobnostech a rozdílech mezi jednotlivými druhy, existenci nových fosilií a zjištění o rychlosti genetických změn, které dnes lze měřit analýzou molekul DNA. Dlouhá řada těchto předpovědí byla úspěšně ověřena.

HÁJKOVY PROTIARGUMENTY

Poněvadž nábožensky laděné poznámky mě přímo neoslovují ani nedráždí, soustředím se závěrem na tři víceméně vědecké protiargumenty proti evoluci: lidské oko, obrázky embrya a kambrickou explozi.

První z nich se týká principu nezjednodušitelné složitosti. Pokud by existoval dostatečně složitý orgán, jenž se nemohl vyvinout najednou čili jedinou mutací, ale který zároveň přináší živočichům výhody pouze jako celek, Darwinova teorie by v podstatě byla vyvrácena. Lidské oko je příkladem orgánu, který má k takovému protipříkladu nejblíže.

Bohužel pro kreační teorii i oko se vyvinulo postupně. Buňky citlivé na světlo byly pro živočichy užitečné, zvláště když se shromáždily do polokulového tvaru. Přesně touto fází skončil zrak kmenu ploštěnců, ale další druhy si začaly vytvářet "fotografickou štěrbinu", s jejíž pomocí viděly ostřeji, a tak dále. Známé živočišné druhy fakticky nabízejí "shrnutí" celého tohoto vývoje.

Podle některých expertů stačí na vývoj komplexního oka i půl miliónu let. A lidské oko mimochodem ani není nejdokonalejším okem v přírodě. Otázka, zda se Darwin obával, že podobný argument povede k vyvrácení jeho teorie, je relevantní pouze pro historiky. Ve vědě je důležité, k jakému závěru vede logické vyhodnocení všech přímých a nepřímých empirických dat, která jsou k dispozici dnes; navzdory ohromným zásluhám je Darwinova autorita v nejlepším případě druhotná.

Druhým protiargumentem jsou 150 let staré obrázky Ernsta von Haeckela, připodobňující vývin individuálního embrya k vývoji živočišných druhů. Podle pana vicekancléře lidé vydávali tyto obrázky za přesné, což nebyly, a to má údajně evoluční teorii oslabit.

Vývin jednotlivce a vývoj druhů se v lecčems podobají. To není náhoda, protože v jistém smyslu evoluce přidávala složitějším druhům "nová stadia života". Tato analogie však není dokonalá; evoluce stadia nejen přidávala, ale i měnila. A co je nejdůležitější, evoluční teorie dnes na této analogii ani na obrázcích z 19. století nestojí (a tvrdil bych, že ani nikdy nestála), takže případná zkreslení pana von Haeckela jsou opět zajímavější pro historiky než pro biology.

Třetím protiargumentem má být kambrická exploze, tedy rychlý rozvoj živočišných a rostlinných druhů asi před 530 milióny let, kdy život na Zemi začal "ve velkém". Podle pana Hájka by vedla rekonstrukce událostí k "evoluci vzhůru nohama"; o takovém "převráceném stromu života" slyším poprvé a bez znalosti podrobností takového "nálezu" mohu říct jen to, že nevěřím, že existuje. Navíc byl prý tehdejší rozvoj života příliš rychlý.

Je třeba zdůraznit, že evoluční teorie netvrdí, že tempo evoluce muselo být vždy konstantní. To určitě nebylo a podobná "rovnoměrnost" jistě není pro teorii potřebná. Za milión let došlo často k rychlejším "převratům" než za desítky miliónů let v dobách "stagnace". Z druhé strany je jasné, že v kambriu nevznikly všechny známé živočišné a rostlinné druhy. Tak například poměrně důležitá třída savců (do níž patříme) se začala vyvíjet až o 330 miliónů let později, před 200 milióny let, v době spodní (tedy rané) jury.

CO ŘÍCT ZÁVĚREM?

Evoluční teorie měla a má vliv na kulturu, politiku i mravní hodnoty ve společnosti, ale jedním z hlavních předpokladů vědy je, že její závěry by se měly řídit nikoliv politickými nebo mravními hodnotami, ale objektivními empirickými daty. Z těch plyne, že lidé - a dokonce i naši vládní představitelé - pocházejí ze zvířat podobných dnešním opicím. Často nám to může být líto, ale touha poznat pravdu - nehledě na to, jak nám takové poznání pomůže materiálně nebo psychologicky - je jedna z hlavních vlastností, v nichž jsme došli dále než opice, ať už jsou našimi příbuznými, nebo nikoliv. Tato touha má hodnotu sama o sobě a neměli bychom ji bagatelizovat.

Stejně tak bychom ale neměli předstírat, že nemohou existovat lidé mnohem moudřejší a kultivovanější než průměrný "darwinista", kteří dospějí k odlišným názorům. Sám jich řádku znám.