Tajemný klavírista byl Němec

Ale to jsem ještě 20. května 2005 nevěděl...

Je tajemný klavírista Čech?

Jednoho krásného dne, 7. dubna 2005, zajistili policisté v Sheernesu v Kentském hrabství v Anglii podezřelého muže v promáčeném saku s kravatou. Byl štíhlý, vysoký, blonďatý - ale hlavně neuvěřitelně plachý, nesmělý a vystrašený. Z muže nedostali sociální pracovníci ani slovo, ale jakmile mu dali tužku, nakreslil hezkou kresbu křídla - tedy velkého koncertního klavíru. Inu napadlo je, že mu nabídnou piano v nedalekém kostele, protože si možná potřebuje zabrnkat. Tajemný muž viditelně ožil a čtyři hodiny hrál podle paměti klasická díla z klavírní literatury, s důrazem na Čajkovského, Lennona a McCartneyho. Později ukázal, že umí hrát i z listu. Dali mu tedy přezdívku "Piano Man", tedy "muž od klavíru". Všechny laiky svou hrou ohromil; profesionálové tvrdí, že je jen sofistikovaný amatér.

Aktualizace: Ukázalo se později, že ten člověk je Němec a v podstatě ani nehraje na piano. Něco jako Rádio Jerevan.

Identita muže ovšem zůstala zahalena tajemstvím. Jelikož sociální odborníci usoudili, že promáčený muž bílé pleti v problémech je nejspíše z východní Evropy, kentská nemocnice v Dartfordu si pozvala tlumočníky z Polska, Litvy, Lotyšska a dalších zemí - ale z klavíristy nedostali ani po sedmi týdnech jediné slůvko. Přibližně tisíc lidí se v důsledku záplavy novinových článků o němém klavíristovi kentským úředníkům přihlásilo telefonem, aby nabídli svůj názor, kdo je oním tajemným muzikantem. Odezva byla skutečně fantastická a pravděpodobně ještě není u konce. I Vy můžete přispět svou špetkou do mlýna, vytočíte-li britské telefonní číslo 0500 700700 (Britský úřad pro chybějící osoby), uvedené v jednom článku o tomto případu na stránkách BBC.

Polská stopa

Volající tvrdili, že muzikant je Kanaďan, Švéd, Francouz nebo Ital. Žádná stopa se ovšem nezdála být dostatečně věrohodná. Dostatečně zajímavou výpověď podal až 33letý polský pouliční klaun, který nyní ilegálně pracuje před "trojuliční" (Trevi) fontánou v italském Římě. Polák vysvětlil, že neznámý muž je jeho bývalý kolega z francouzského Nice, konkrétně francouzský pouliční muzikant jménem Steven Villa Masson. Renomé tohoto polského občana Evropské unie bylo zjevně dostatečně úchvatné a jeho vysvětlení přesvědčivé, a tak světové agentury včetně CNN oznámily 18. května 2005, že záhada muže od klavíru byla definitivně vysvětlena a Steven Villa Masson je pravé jméno. Nezní to logicky? Když někdo umí hrát 4 hodiny podle paměti Čajkovského, nejspíše je to kolega trhana, který si vydělává šaškárnami v Římě. Kdo jiný by to také mohl být.

Netrvalo dlouho a Massona v Nice nalezli. Nedivím se Massonovi, že když mu oznámili, že se podle všech světových agentur Masson nalézá na jedné britské psychiatrické klinice, cítil se poněkud zmaten.

Pražský výběr

Co je dobré pro CNN, nemusí stačit na Neviditelného psa a možná ani pro The Independent. Druhý ze zmíněných listů uveřejnil tuto sobotu novou teorii. Listu se ozval Klaudius Kryšpín, 38letý bubeník Pražského výběru. S čím přišel on? V první řadě s fotografií svého starého kamaráda Tomáše Strnada z roku 1983. Novináři se shodli, že se na ní Tomáš Strnad podobá "muži od klavíru" snad ještě více, než se Jiří Paroubek podobá starostovi Springfieldu Joe Quimbymu.

Abychom pochopili celou novou teorii, musíme se vrátit do 80. let. Pražský výběr je nejrespektovanější česká rocková kapela, byť nikoliv právě našimi milovanými socialistickými představiteli. Dva dospívající mládenci, Kryšpín a Strnad, právě vytvořili kapelu Ropotamo, která má za cíl napodobovat Pražský výběr. Strnad má talent pro hru na klavír a dokáže celé hodiny hrát skladby od Chopina, Liszta a dalších velikánů. Kryšpín se ještě před revolucí stává bubeníkem v Pražském výběru - tentokrát v originální kapele, nikoliv v napodobenině. V roce 1988 Kryšpín emigruje do Austrálie, kde jeho um také ocenili, ovšem po pádu komunismu se vrací do vlasti. Strnad se mezitím snaží stát klavíristou. Ačkoliv na jednom svém koncertě ohromí přítomné hudební profesionály a učitele, kariéra se nakonec nějak nevyvede. Přátelé se Strnadem ztrácejí kontakt.

Kryšpín ovšem tušíval, že Strnadova schopnost hrát celé hodiny z paměti ho jednou proslaví, a to se možná právě stalo právě teď. Kryšpínův bratr i rodiče viděli fotografii "muže od klavíru" a nezávisle došli ke stejnému závěru jako Kryšpín sám: je to Tomáš Strnad. Kryšpín ovšem má ještě jedno potenciální eso v rukávu: zná jedno z míst, kde má mít Strnad mateřské znaménko. To by mohlo Kryšpínovu teorii prakticky dokázat navzdory tomu, že Strnad je téměř o 10 let starší než dosud předpokládaný věk "muže od klavíru".

S použitím zahraničních zdrojů sepsal Luboš Motl

Summers a feministky

Psáno 20. ledna 2005.

Tahle příhoda oblétla celý svět, ale česká média jí zatím nevěnovala patřičnou pozornost. Hlavním hrdinou příběhu je Lawrence Summers, který do roku 2001 pracoval jako ministr financí v Clintonově kabinetu a je tedy podepsán na všech bankovkách z této doby. Jakmile do Bílého domu napochodoval George Bush, Summers se vrátil na Harvardovu univerzitu a stal se jejím prezidentem - jednoznačně nejvýřečnějším a nejotevřenějším univerzitním představitelem na světě. Ačkoliv v politice působil jako Demokrat, proslavil se řadou bitev s levicovými intelektuály. Co se ale stalo minulý pátek?

Začnu od začátku. Někdy před 2 měsíci jsem na svém anglofonním blogu motls.blogspot.com otiskl článek o ženách ve fyzice. Článek začal oslavou žen, které to ve vědě dotáhly daleko, ale brzy se věnoval hlavnímu tématu, totiž důvodům, proč je děvčat a žen v matematice, fyzice a v inženýrských oborech tak málo. Tvrdil jsem, že to není ani tak kvůli diskriminaci, ale jednoduše kvůli vrozeným odlišnostem mezi oběma pohlavími. Článek obsahoval dlouhou řadu odkazů na webové stránky, které dokumentovaly anatomické i fyziologické rozdíly mezi "mužským" a "ženským" mozkem.

Něco takového je v USA naprosté tabu. Jedna feministka z Chicaga kromě podrážděných komentářů na blogu poslala také stížnost všem mým přímým a nepřímým nadřízeným - šéfovi fyzikální fakulty, ale také například prezidentovi Summersovi (tento fakt je sám o sobě zábavný, jak vyjde najevo na konci článku). Vyjádřila hypotézu, že s takovými názory jsem určitě také nacista, homofob, a dokonce mě obvinila z toho, že děvčata, která učím, mohou mít horší průměrnou známku než hoši!

Šéf fyzikální fakulty John Huth si mě pozval na kobereček a velmi rozumně jsme spolu pohovořili - samozřejmě, že mezi našimi názory ve skutečnosti nebyly žádné hluboké rozpory. Aby mě ujistil, že takové příhody také zná, řekl mně o jednom článku, kterým kdysi kritizoval Václava Havla za jeho prohlášení, že fyzici by měli "věřit antropickému principu, protože se tím posílí mravní hodnoty ve společnosti". Poté, co Huth klasifikoval takový postoj k vědě jako středověkou zatemněnost, se za ním dostavil agent CIA, který se Johna Hutha ptal, zda chce opravdu svrhnout prezidenta spřátelené země. Jak vidět, byl to zajímavý rozhovor. John Huth mě přesvědčil, abych dobrovolně stáhnul článek z blogu a poslal omluvný e-mail feministce do Chicaga.

O měsíc později jsem byl pozván na jeden večírek do sídla prezidenta Harvardu Larryho Summerse. Šli jsme s Terezou Novotnou, kterou jsem předem varoval, že si mě Summers může pamatovat. Samozřejmě, že jeho první věta poté, co jsme si potřásli rukama, byla "Ty jsi ten hoch s tím webem, že ano?" Řekl jsem, že ano, a začal se mu omlouvat. A Summers říkal, že se vůbec nic nestalo, že je všechno v naprostém pořádku - a pokračoval ve svých útocích na "politickou korektnost".

Vždycky jsem věděl, že Summers se mnou souhlasí, ale netušil jsem, že zajde stejně daleko jako já. Minulý pátek byl Summers pozván na konferenci ekonomů, věnovanou zastoupení žen v různých profesích. Pronesl tam názor, že diskriminace bude sotva hlavní příčinou, proč je dodnes tak málo žen v exaktních a technických oborech. Řekl, že primární příčinou je, že ženy většinou nechtějí obětovat své soukromí a pracovat 80 hodin týdně. Za druhé si dovolil naznačit, že mezi oběma pohlavími mohou být rozdíly. Podle Summerse, který byl na konferenci pozván jako špičkový ekonom, jehož úkolem je vyprovokovat diskusi, je třeba skutečné důvody nerovného zastoupení dále zkoumat.

Summers uvedl i vlastní příklad toho, že odlišné zájmy děvčat a chlapců nejsou pouhou sociální konstrukcí. Své dvě dcery (dvojčata) vychovával pohlavně neutrálním způsobem. Když ale jedné z nich koupil dva modely náklaďáků, jeho dcera je hned pojmenovala "tatínek náklaďák" a "miminko náklaďák", jako kdyby to byly panenky!

Bioložce z Massachusettské techniky Nancy Hopkinsové, která seděla tři metry od řečnícího Summerse, se v té chvíli udělalo bleskově na zvracení. Aby zachránila holý život, sbalila notebook a utekla ze sálu. Dalších pět účastnic konference si stěžovalo na Summerse. Představte si to: na konferenci věnované zastoupení žen ve vědě si prezident Harvardovy univerzity dovolí říct, že mezi muži a ženami jsou biologické rozdíly, které mohou částečně vysvětlit odlišnou míru zastoupení žen a mužů v různých oborech!

Mezi účastnicemi byla také řádka žen, které považovaly Summersovu přednášku, pronesenou bez poznámek, za brilantní. Každopádně zpráva o Summersově názorech se roznesla a v pondělí o Summersově skandálu referovala všechna světová média: CNN, BBC, New York Times (kde jsou články o Summersovi nejčastěji posílanými články), Guardian, Washington Post, FoxNews, jakož i všechna ostatní anglojazyčná média, která si dokážete vybavit. Summerse kritizoval univerzitní ženský výbor. Pod tlakem Summers nakonec publikoval na svém webu president.harvard.edu prohlášení, ve kterém se všem omluvil.

Asi si nemohl dovolit trvat na svém, už proto, že pod jeho vedením významně kleslo zastoupení žen mezi nově jmenovanými plnými profesory na univerzitě. Summers je známý i kvůli mnoha dalším prohlášením, která extrémní levice považovala za kontroverzní. Na začátku 90.let jako vedoucí ekonom Světové banky poslal "memo" svým kolegům, v němž vyložil svou teorii, že z ekonomického hlediska je výhodnější skladovat odpad a jedy v rozvojových zemích - a rozvojové země jsou "nedostatečně znečištěné", což znamená, že nevyužívají správně svůj ekonomický potenciál. Pro ekoaktivisty se stal ztělesněním ďábla. Hned po svém nástupu do funkce v roce 2001 měl přestřelku s Cornellem Westem, populárním afroamerickým profesorem, který nejen sjednocuje myšlenky marxismu a náboženství, ale také nahrál řadu cédéček a všem studentům dával jedničky. V důsledku Summersovy kritiky West opustil Harvardovu univerzitu a dostal okamžitě místo v Princetonu.

Pokud pojedete do USA a budete se chtít vyhnout jakýmkoliv problémům, nezapomeňte, že existence dvou pohlaví je pouhou sociální konstrukcí a důsledkem diskriminace.