V neděli přinesl anglický deník Telegraph informaci, která připomíná buď vtip, pasáže z románu 1984 George Orwella nebo přinejmenším některé mé exotické zážitky z amerického univerzitního prostředí.
Generální tajemník Evropského parlamentu Harold Romer rozdal 785 poslancům brožuru, podle níž musejí nadále oslovovat kolegyně pouze jménem. Brožura jim tak zakázala slůvka paní a slečna nebo přinejmenším jejich západojazyčné ekvivalenty jako Frau, Fraulein, Mrs, Miss, Señora a Señorita. Stejně tak není dále možné užívat názvy profesí, z nichž lze vyčíst pohlaví, jako například sportovec, hasič, letuška, ředitelka školy, policistka, prodavačka, manažerka, uvaděčka v kině nebo pečovatel. Číšníci, servírky a porodní báby zůstaly povoleny proto, že pro ně očišťovatelé jazyka zatím žádné pohlavně neutrální náhražky nevymysleli.
Není zcela zřejmé, zda se soudruh generální tajemník (abych se raději vyhnul slovu "pan") úspěšně popral se složitým jazykovědným problémem ve všech jazycích EU, jelikož například v češtině pohlavně neutrální názvy profesí téměř vůbec neznáme (a možná je to škoda). Řádka poslanců se bouří a chce vědět, kolik peněz tato vymoženost stála. Z druhé strany je pravděpodobné, že značná masa poslanců z mnoha klubů nařízení vezme vážně a začne tak nepříznivě měnit atmosféru v parlamentu a možná i v celé unii.
V mnoha západních státech, včetně USA, narostla snaha o "úplnou rovnost" žen a o popření jakýchkoliv rozdílů mezi muži a ženami do tragikomických proporcí. Dnešní hlavní ekonomický poradce prezidenta Obamy, Larry Summers, musel před třemi roky rezignovat z funkce rektora Harvardovy university proto, že za zavřenými dveřmi vyjádřil o rok dříve pochyby o univerzálním dogmatu, že je menší zastoupení žen mezi fyziky a inženýry způsobeno jen a pouze brutální či skrytou diskriminací ze strany mužských šovinistů. Kacířsky totiž na konferenci věnované této otázce navrhl, že by mohly hrát roli i odlišné zájmy a vlohy žen a mužů, jakož i specifická role žen v rodině.
Poněvadž jsem byl z mladších členů fakultního sboru na celém Harvardu jediným, kdo "politicky nekorektní" názory rektora obhajoval, asi si dokážete představit, pod jakým tlakem z jistých míst jsem se tehdy ocitl.
Většina českých občanů necítí potřebu podobná tabu vytvářet. Částečně to vysvětlujeme tím, že jsme již pocítili, co to znamená ztratit svobodu slova. Ale je třeba říct, že podobná nařízení ohledně vztahu k ženám neměli v oblibě ani naši komunističtí představitelé za minulého režimu (a dnešní dědici jejich odkazu). Ačkoliv se Česko postupně stalo jednou z nejemancipovanějších zemí na světě, například podle zaměstnanosti žen, a nebo právě proto, Češky většinou nemají nutkání předstírat, že jsou úplně stejné jako muži. Na jisté běžné rozdíly jsou ba i pyšné.
Většina dívek žen je ráda, že se mohou matematice vyhnout s vysvětlením, že patří k něžnému pohlaví, zatímco ty, které mají exaktní vědy rády, vědí, že je jejich ženství samotné nemůže zastavit. A navíc si většina žen u nás nenalhává, že jim zásadně vadí galantnost nebo nepřímé vyjádření zájmu ze strany mužů. Lavinu žalob ohledně sexuálního harašení a diskriminace u nás není rozumné očekávat. I kdyby přišla, naši soudci ji asi zastaví. Jediné, co může českým ženám trochu vadit, je to, že z oslovení paní nebo slečna lze zjistit jejich manželský stav.
Z čeho pramení rozdíly mezi Českem a západními státy? Je jasné, že tyto rozdíly jsou symptomem hlubších kulturních odlišností. Pokud spolu s některými "mysliteli" na Západě definujeme západní kulturní prostor jako oblast, v níž je třeba za úplnou rovnost žen bojovat i transformací vlastního jazyka, který jsme bez podobných zásadních proměn používali asi tisíc let, potom je jasné, že Česko částečně patří ke kulturnímu prostoru východnímu.
Je-li tomu tak, měli bychom se za tuto národní vlastnost stydět? A měli bychom se bát o stabilitu společnosti nebo hospodářský růst? Připadá mně jasné, že odpověď na obě otázky je záporná. Pokud budeme my i naši zastupitelé v parlamentech používat slov slečna a paní, společenský kolaps ani hluboká hospodářská krize nám kvůli tomu nehrozí. Jelikož celá staletí ukázala, že český jazyk a další prvky naší kultury jsou slučitelné s relativní prosperitou a štěstím všech, měli bychom od našich zastupitelů očekávat, že ochrání naši svobodu chovat se tak, jak jsme zvyklí se chovat.
Abych řekl pravdu, ani se příliš nebojím, že tomu tak bude. Mnozí politici, kteří si od českého národa vydobudou důvěru a křesla ve vládě a jinde, jsou jistě schopni obhájit svou svobodu užívat ještě mnohem barvitější gesta a slova, než je slovo slečna.
Dr. Luboš Motl. Autor je fyzik a bývalý člen fakultního sboru na Harvardově univerzitě.
