Richard Feynman: LM transliterace ruštiny

Off-topic: Ústí černé díry, Dům a energie

Celá stránka ruské Wikipedie o Feynmanovi přepsaná do Lumovy latinské abecedy. Zkuste také článek o Ukrajině.

Ríčard Fíllips Fjéjnman (Fájnman) (angl. Richard Phillips Feynman; 11 maja 1918 – 15 fěvralja 1988) – vydajuščijsja aměrikanskij učjonyj. Osnovnyě dostižěnija otnosjatsja k oblasti těorětičěskoj fiziki. Odin iz sozdatělěj kvantovoj elěktrodinamiki. V 1943–1945 godach vchodil v čislo razrabotčikov atomnoj bomby v Los-Alamosě. Razrabotal mětod intěgrirovanija po traěktorijam v kvantovoj měchanikě (1948), a takžě t. n. mětod diagramm Fějnmana (1949) v kvantovoj těorii polja, s pomoščjju kotorych možno obhjasňať prěvraščěnija elěměntarnych častic. Prědložil partonnuju moděľ nuklona (1969), těoriju kvantovannych vichrěj. Rěformator mětodov prěpodavanija fiziki v vuzě.[1] Laurěat Nobělěvskoj prěmii po fizikě (1965, sovměstno s S. Tomonagoj i Dž. Švingěrom).

Pomimo Nobělěvskoj prěmii, Fějnman byl udostoěn prěmii Aľběrta Ejnštějna Měmoriaľnogo fonda Ľjuisa i Rozy Strauss (1954), prěmii po fizikě Erněsta Orlando Lourěnsa Komissii po atomnoj eněrgii Soědiněnnych Štatov Aměriki (1962) i měždunarodnoj zolotoj mědali Niľsa Bora Datskogo obščěstva inžěněrov-stroitělěj, elěktrikov i měchanikov (1973).

Fějnman byl člěnom Aměrikanskogo fizičěskogo obščěstva, Braziľskoj akaděmii nauk i Londonskogo korolěvskogo obščěstva. On byl izbran člěnom Nacionaľnoj akaděmii nauk SŠA, no pozdněě vyšěl v otstavku.

Kromě těorětičěskoj fiziki, zanimalsja isslědovanijami v oblasti biologii[2].

Soděržaniě [ubrať]

1 Dětskiě gody i junosť

2 Pěrvyj brak i rabota v Los-Alamosě

3 Poslěvoěnnoě vrěmja i osnovnoj vklad v nauku

4 Učastiě v psichologičěskich ekspěriměntach

5 Ličnaja žizň

6 Rabota v komissii po rasslědovaniju katastrofy šattla «Čěllěndžěr»

7 Bolězň Fějnmana i ěgo směrť

8 Avtomobiľ Fějnmana

9 Bibliografija

9.1 Populjarnyě lěkcii Fějnmana

10 Sm. takžě

11 Priměčanija

12 Litěratura

13 Ssylki

Dětskiě gody i junosť[praviť | praviť ischodnyj těkst]

Ričard Fillips Fějnman rodilsja v oběspěčěnnoj ěvrějskoj sěmjě.[2] Fějnman – potomok emigrirovavšich v SŠA v koncě XIX věka ěvrěěv iz Rossii i Poľši[3]. Ěgo otěc Mělvill (Melville) i mať Ljusiľ (Lucille), žili v Far Rokevěj, na jugě Kuinsa v Ňju-Jorkě. Ěgo otěc rěšil, čto ěsli u něgo roditsja maľčik, to etot maľčik budět učjonym. (V tě gody ot děvočěk, choť oni i mogli dě-jurě polučiť akaděmičěskuju stěpěň, ně ožidalosj naučnogo buduščěgo. Mladšaja sěstra Ričarda Fějnmana, Džoan Fějnman, oprověrgla eto mněniě, stav izvěstnym astrofizikom). Otěc staralsja razviť dětskij intěrěs Ričarda k poznaniju okružajuščěgo mira, podrobno otvěčaja na mnogočislěnnyě voprosy rěbjonka, ispoľzuja v otvětach znanija iz oblastěj fiziki, chimii, biologii, často ssylajasj na spravočnyě matěrialy. Obučěniě ně bylo davjaščim; otěc nikogda ně govoril Ričardu, čto on dolžěn byť učjonym. Ot svoěj matěri Fějnman unaslědoval zažigatěľnoě čuvstvo jumora.

Svoju pěrvuju rabotu Fějnman polučil v 13 lět, rěmontiruja radioprijomniki. On priobrjol izvěstnosť srědi sosěděj, potomu čto, vo-pěrvych, činil radioprijomniki bystro i kačěstvěnno, a vo-vtorych, pytalsja najti pričinu něispravnosti logičěski, po simptomam, pěrěd těm, kak pristupal k razborkě apparata. Sosědi voschiščalisj maľčikom, kotoryj dumal pěrěd těm, kak razobrať radioprijomnik.

Pěrvyj brak i rabota v Los-Alamosě[praviť | praviť ischodnyj těkst]





Fějnman v Los-Alamosě





Fějnman v Los-Alamosě

Ričard Fějnman zakončil čětyrjochlětněě obučěniě v Massačusětskom těchnologičěskom institutě na fakuľtětě fiziki i prodolžil obučěniě v Prinstonskom univěrsitětě.

Kogda razrazilasj Vtoraja mirovaja vojna, Fějnman, buduči užě aspirantom Prinstona, popytalsja pojti dobrovoľcěm na front. Odnako, vsě, čto ěmu smogli prědložiť v městnoj prizyvnoj komissii – eto stroěvaja podgotovka na obščich osnovanijach. Poslě nědolgich razdumij, Ričard otkazalsja, v naděždě, čto fiziku smogut najti v armii lučšěě priměněniě. Vskorě, on priňal učastiě v razrabotkě poslědnich, pěrěd pojavlěniěm pěrvych kompjjutěrov, měchaničěskich sčětnych mašin, kotoryě rabotali dlja rasčěta artillěrijskich traěktorij.

Vo vrěmja napisanija kvalifikacionnoj raboty na soiskaniě stěpěni doktora filosofii po fizikě, Fějnman žěnilsja na Arlin Grinbaum, v kotoruju byl vljubljon s trinadcati lět i s kotoroj byl pomolvlěn v 19 lět. K moměntu svaďby Arlin byla obrěčěna na směrť ot tuběrkuljoza.

Roditěli Fějnmana byli protiv svaďby, no Fějnman, těm ně měněě, postupil po-svoěmu. Cěrěmonija brakosočětanija byla prověděna po puti na vokzal dlja otbytija v Los-Alamos; svidětěljami byli sčětovod i buchgaltěr, služaščiě merii Ričmonda; rodstvěnnikov novobračnych na cěrěmonii ně bylo. Po okončanii cěrěmonii, kogda prišjol čěrjod mužu cělovať něvěstu, Ričard, pomňa o bolězni žěny, zapěčatlěl cělomudrěnnyj pocěluj na ščěkě Arlin.

V Los-Alamosě Fějnman prinimal učastiě v razrabotkě atomnoj bomby (sm. Manchettěnskij proěkt). Na moměnt nabora pěrsonala Fějnman vsjo ěščjo učilsja v Prinstoně, i ěmu podal iděju vstupiť v proěkt znaměnityj fizik Roběrt Uilson. Ponačalu Fějnman ně gorěl žělaniěm rabotať nad atomnoj bomboj, no potom podumal, čto budět, ěsli nacisty izobrětut ějo pěrvymi, i prisoědinilsja k razrabotkě. V to vrěmja, kogda Fějnman rabotal v Los-Alamosě, ěgo žěna Arlin nachodilasj v boľnicě goroda Aľbukěrkě (Albuquerque) něpodaljoku, i každyě vychodnyě Fějnman provodil s něj.

Vo vrěmja raboty nad bomboj Fějnman priobrjol něplochiě navyki vzlomščika sějfov. On uběditěľno dokazal nědostatočnosť prinimaěmych měr bězopasnosti, vykradyvaja vsju informaciju po razrabotkě atomnoj bomby iz sějfov drugich sotrudnikov – absoljutno vsju, ot těchnologii obogaščěnija urana i do rukovodstva po sborkě bomby. Pravda, eti dokuměnty byli nužny ěmu dlja raboty. V svoěj avtobiografičěskoj knigě «Vy, koněčno, šutitě, mistěr Fějnman!»[2] on rasskazyvaět, čto zanimalsja otkryvaniěm sějfov iz ljubopytstva (kak i mnogim drugim v svoěj žizni) i poslě dolgogo izučěnija prědměta našjol něskoľko ulovok, kotorymi poľzovalsja dlja otkryvanija sějfovych škafov v laboratorii. Takžě v etom dělě ěmu často pomogalo vězěniě, vsě vměstě sozdalo ěmu v kollěktivě rěputaciju vzlomščika.

Poslěvoěnnoě vrěmja i osnovnoj vklad v nauku[praviť | praviť ischodnyj těkst]

S 1950-ch godov Fějnman rabotal isslědovatělěm v Kalifornijskom těchnologičěskom institutě. Poslě vojny i směrti žěny Fějnman čuvstvoval sěbja opustošjonnym, poetomu ěgo ně pěrěstavalo udivljať količěstvo pisěm, prědlagajuščich ěmu posty na kafědrach univěrsitětov. V koncě koncov on dažě polučil priglašěniě v Prinston – a tam prěpodavali takiě gěnii, kak Ejnštějn. Fějnman rěšil, čto ěsli mir chočět ěgo, on ěgo polučit, a opravdajutsja ožidanija mira zapolučiť vělikogo fizika ili nět – eto ně ěgo [Fějnmana] problěma. Kak toľko Fějnman prěkratil somněvaťsja v sěbě i staviť sěbě kakiě-to ramki i cěli, on snova počuvstvoval priliv sil i vdochnověnija. Togda žě Fějnman pooběščal sěbě ně rabotať s těm, s čěm on ně smožět poigrať.

Fějnman prodolžil rabotať nad sobstvěnnoj těoriěj kvantovych prěvraščěnij. Kromě togo, on sověršil proryv v ponimanii fiziki svěrchtěkučěsti, priměniv k etomu javlěniju uravněniě Šrjodingěra. Eto otkrytiě, vkupě s obhjasněniěm svěrchprovodimosti, polučěnnym trěmja drugimi fizikami němnogo raněě, dalo novyj tolčok v fizikě nizkich těmpěratur. Pomimo etogo, Fějnman rabotal vměstě s Mjurrěěm Gěll-Mannom, pěrvootkryvatělěm kvarkov, nad těoriěj «slabogo raspada», lučšě vsěgo projavljajuščěgosja v běta-raspadě svobodnogo nějtrona na proton, elěktron i antinějtrino. Eta rabota faktičěski pozvolila otkryť novyj zakon prirody. Fějnman vyskazal iděju kvantovych vyčislěnij.

V 1960-ch godach po prosjbě akaděmii Fějnman potratil tri goda na sozdaniě novogo kursa fiziki. Rězuľtatom byl učěbnik «Fějnmanovskiě lěkcii po fizikě», kotoryj i po sěj děň sčitaětsja odnim iz lučšich učěbnikov po obščěj fizikě dlja studěntov.

Fějnman takžě sdělal važnyj vklad v mětodologiju naučnogo poznanija, razhjasňaja studěntam principy naučnoj čěstnosti i publikuja sootvětstvujuščiě staťi (napriměr, o kuľtě kargo).

V 1964 godu Fějnman pročital v Kornělľskom univěrsitětě 7 populjarnych lěkcij po fizikě «Charaktěr fizičěskich zakonov», kotoryě lěgli v osnovu knigi.

Učastiě v psichologičěskich ekspěriměntach[praviť | praviť ischodnyj těkst]

V 1960-ch godach Fějnman učastvoval v ekspěriměntach svoěgo druga Džona Lilli po sěnsornoj děprivacii. V knigě «Vy, koněčno, šutitě, mistěr Fějnman!» on opisyvaět mnogokratnyj jarkij opyt ispytannych galljucinacij v spěciaľnoj kaměrě s soljonoj vodoj, izolirovannoj ot vněšnich vozdějstvij. V chodě ekspěriměntov Fějnman dažě kuril marichuanu i prinimal kětamin, odnako prověsti opyt s LSD on otkazalsja, opasajasj povrědiť svoj mozg.[2]

Ličnaja žizň[praviť | praviť ischodnyj těkst]

V 1950-ch godach Fějnman žěnilsja povtorno, na Meri Lu (Mary Lou), no skoro razvjolsja, poňav, čto priňal za ljubovj to, čto v lučšěm slučaě bylo siľnym uvlěčěniěm.

V načalě 1960-ch godov na konfěrěncii v ?vropě Fějnman vstrětil žěnščinu, kotoraja v buduščěm stala ěgo trěťěj žěnoj – angličanku Gvinět Chovart (Gweneth Howarth). U pary Ričard-Gvinět rodilsja rěbjonok Karl (Carl), i oni takžě vzjali prijomnuju dočj, Mišěľ (Michelle).

Zatěm Fějnman zaintěrěsovalsja iskusstvom, čtoby poňať, kakoě iměnno vlijaniě iskusstvo okazyvaět na ljuděj. On bral uroki risovanija. Ponačalu ěgo risunki ně otličalisj krasotoj, no s těčěniěm vrěměni on stal něplochim portrětistom. Svoi kartiny on podpisyval psěvdonimom Ofěj (Ofey). Ofey (slěng) – tak afroaměrikancy nazyvali bělych. Fějnman dostig uspěcha v sozdanii kartin, eto pozvolilo ěmu prověsti svoju pěrsonaľnuju vystavku.

V 1970-ch godach Fějnman, ěgo žěna i ich drug Raľf Lějton (syn fizika Roběrta Lějtona (angl.)) zadumali poězdku v Tuvu. Poězdka ně sostojalasj iz-za bjurokratičěskich problěm, svjazannych s politikoj cholodnoj vojny.

Rabota v komissii po rasslědovaniju katastrofy šattla «Čěllěndžěr»[praviť | praviť ischodnyj těkst]

28 janvarja 1986 goda Nacionaľnoě aerokosmičěskoě agěntstvo zapustilo kosmičěskij čělnok mnogorazovogo ispoľzovanija «Čěllěndžěr». Eto bylo poslědněě ispoľzovaniě etogo kosmičěskogo korablja; on vzorvalsja čěrěz 73 sěkundy poslě otryva ot startovogo stola. Dlja rasslědovanija pričin katastrofy byla sozdana prěziděntskaja komissija, i Gvinět ubědila muža učastvovať v rasslědovanii. Pričiny problěmy: rakětnyě uskoritěli pěrvoj stupěni, podnimavšiě sam čělnok i ogromnyj toplivnyj bak, sostojat iz cilindričěskich sěkcij, soědiněnija kotorych byli zaščiščěny v rajoně těplozaščitnogo pokrytija cinkochromatnoj mastikoj, a mětalličěskich oboločěk – rězinovymi koľcami. Pri nizkich těmpěraturach okružajuščěgo vozducha svojstva mastiki ně oběspěčivali naďožnoj izoljacii rězinovych uplotněnij ot vozdějstvija raskaljonnych gazov. Kromě togo, iz-za tak nazyvaěmoj «rotacii soědiněnija» v ňom obrazovalasj ščěľ, kotoruju rězinovyě koľca, potěrjavšiě pri nizkoj těmpěraturě elastičnosť, bystro zakryť ně smogli. O nědostatkach etoj konstrukcii i iměvšich užě město progarach rěziny Fějnmanu rasskazali spěcialisty Laboratorii rěaktivnych dvigatělěj Kaltěcha, o blizkoj k nulju gradusov těmpěraturě vozducha pri zapuskě i potěrě rězinoj elastičnosti v etich uslovijach – člěn komissii gěněral Kutina. V chodě effěktnogo ekspěriměnta, prověďonnogo Fějnmanom pri pomošči koľca iz uměňšěnnoj moděli kosmičěskogo čělnoka, passatižěj i stakana so ľdom, bylo pokazano, čto pri nizkich těmpěraturach koľco těrjalo svoju elastičnosť. Narušěniě gěrmětičnosti pozvolilo gorjačim gazam prožěčj korpus pravogo uskoritělja i pěrěžěčj ěgo soědiněniě s toplivnym bakom. Pověrnuvšisj vokrug věrchněgo soědiněnija, korpus uskoritělja udaril po věrchněj časti toplivnogo baka, razrušiv ěgo i vyzvav vzryv židkogo vodoroda. Iměnno eto i slučilosj 28 janvarja, kogda nizkaja těmpěratura vozducha povlijala na kačěstvo těrmoizoljacii i elastičnosť rězinovych uplotněnij.[4]

Ekspěriměnt, proděmonstrirovannyj po tělěviděniju v prjamom efirě, priňos Fějnmanu slavu čělověka, razgadavšěgo tajnu katastrofy, na čto on, vpročěm, i ně prětěndoval. V NASA znali o tom, čto zapusk rakěty pri nizkoj těmpěraturě vozducha črěvat katastrofoj, no rěšili risknuť. Těchniki i obsluživajuščij pěrsonal, tožě znavšij o vozmožnoj katastrofě, byli prinužděny k molčaniju.

Bolězň Fějnmana i ěgo směrť[praviť | praviť ischodnyj těkst]

V koncě 1970-ch vyjasnilosj, čto Fějnman bolěn rědkoj formoj raka. Opuchoľ v brjušnom otdělě byla udalěna, no organizm užě něvospolnimo postradal. Odna iz počěk otkazalasj rabotať. Něskoľko povtornych opěracij ně okazali suščěstvěnnogo vlijanija na razvitiě bolězni; Fějnman byl obrěčjon.

Sostojaniě Fějnmana postěpěnno uchudšalosj. V 1987-m godu byla obnaružěna ěščjo odna rakovaja opuchoľ. ?jo udalili, no Fějnman byl užě očěň slab i postojanno mučilsja ot boli. V fěvralě 1988-go goda on byl snova gospitalizirovan, i vrači obnaružili pomimo raka ěščjo i probodnuju jazvu. Vdobavok ko vsěmu, otkazala ostavšajasja počka.

Možno bylo podključiť iskusstvěnnuju počku i podariť Fějnmanu ěščjo něskoľko měsjacěv žizni, no on podpisal otkaz ot mědicinskoj pomošči. 15 fěvralja 1988 goda Ričard Fějnman uměr. On pochoroněn v prostoj mogilě na kladbiščě Mountain View v Aľtaděně. ?go žěna Gvinět pochoroněna rjadom s nim.

V 1985 godu vyšla kniga, oformlěnnaja v vidě podborki slučivšichsja s Fějnmanom istorij, pod obščim nazvaniěm «Vy, koněčno, šutitě, mistěr Fějnman!». Vtoroj tom etogo sbornika nazyvaětsja «Kakoě těbě dělo do togo, čto dumajut drugiě?». Po motivam etich knig byl sňat fiľm «Běskoněčnosť» s Metťju Broděrikom v glavnoj roli, v epizodičěskich roljach sňalisj dočj Fějnmana Mišěľ i sěstra Džoan (astrofizik po profěssii).

Avtomobiľ Fějnmana[praviť | praviť ischodnyj těkst]

V 1975 godu Fějnman kupil ven Dodge Tradesman. Avtomobiľ byl raskrašěn snaruži v populjarnyě v to vrěmja gorčičnyě cvěta, a vnutri – v ottěnki zěljonogo, i na avtomobilě byli narisovany priňosšiě ich sozdatělju Nobělěvskuju prěmiju diagrammy Fějnmana. Na etom avtomobilě bylo sdělano množěstvo dlitěľnych poězdok. Fějnman zakazal takžě osobyě noměrnyě tablički, nadpisj na kotorych glasila «QANTUM» (to ěsť «quantum», kvant).[5]

Inogda Fějnman ězdil v etom avtomobilě na rabotu, no v osnovnom na ňom ězdila ěgo žěna Gvinět. Odnaždy na světoforě ějo sprosili, počěmu na ějo avtomobilě narisovany diagrammy Fějnmana, na čto ona otvětila: «Potomu čto měňa zovut Gvinět Fějnman».

Poslě směrti Ričarda Fějnmana avtomobiľ byl prodan drugu sěmji Raľfu Lějtonu za 1 dollar. Prodaža za 1 $ – eto sposob, kotorym Ričard obyčno izbavljalsja ot starych avtomobilěj. Avtomobiľ služil svoěmu novomu chozjainu ěščjo dolgo; v 1993 godu on učastvoval v maršě pamjati Ričarda Fějnmana.

Bibliografija[praviť | praviť ischodnyj těkst]





Otděl knig Fějnmana v knižnom magazině Kaltěcha

«Vy, koněčno, šutitě, mistěr Fějnman! (angl. Surely You're Joking, Mr. Feynman!)». V avtobiografičěskoj knigě Ričard Fějnman opisyvaět svoju dějatěľnosť vně fiziki, v tom čislě, rasšifrovku Drězděnskogo koděksa, opyty po děsěnsibilizacii (poměščěniě čělověka v vodnuju kapsulu, «otključajuščuju» dějstviě vsěch organov čuvstv), izučěniě japonskogo jazyka, děšifrovku kodov i mnogiě drugiě. Ižěvsk: RChD, 2002.

Kakoě T?B? dělo do togo, čto dumajut drugiě? Ižěvsk: RChD, 2002.

Kvantovaja měchanika i intěgraly po traěktorijam (Quantum Mechanics and Path Integrals). M.: Mir, 1968.

Kvantovaja elěktrodinamika (Quantum Ělectrodynamics). M.: Mir, 1964.

Fějnmanovskiě lěkcii po gravitacii (Feynman Lectures on Gravitation). M.: Janus-K, 2000.

Statističěskaja měchanika – kurs lěkcij (Statistical Mechanics – A Set of Lectures). M.: Mir, 1975.

Fějnmanovskiě lěkcii po fizikě (The Feynman Lectures on Physics). M.: Mir, 1965–1967.

Lěkcii po vyčislěnijam (Lectures on Computation)

Ďužina lěkcij: šěsť poproščě i šěsť posložněj (Six Ěasy Pieces, Six Not So Ěasy Pieces). M.: Binom, 2006.

Krasnaja kniga lěkcij (Red Book Lectures)

Fějnman R., Ďužina lěkcij: šěsť poproščě i šěsť posložněě. – pěr. s anglijskogo, 4-ě izd.. – M.: Binom, 2010. – 318 s. – 500 ekz. – ISBN 978-5-9963-0398-4

Vzaimodějstviě fotonov s adronami (Photon-hadron interactions). M.: Mir, 1975.

Populjarnyě lěkcii Fějnmana[praviť | praviť ischodnyj těkst]

Ričard Fějnman, Viděo lěkcii Fějnmana «Charaktěr fizičěskich zakonov» Pěrěvod na russkij jazyk.

Ričard Fějnman, «Charaktěr fizičěskich zakonov». M., Nauka, 1987 g., 160 s.

Ričard Fějnman, «KED – strannaja těorija světa i věščěstva». M., Nauka, 1988 g., 144 s. ISBN 5-02-013883-5"